Seriál Okkupert pokračuje obstojně. O Norsku se rozhoduje ve hře DayZ

28. 7. 2018

Když jsem se dočetla, že seriál Okkupert/ Okupace bude pokračovat druhou sérií, trochu jsem se začala bát. Pokračování úspěšných seriálů a filmů bývá někdy oříšek. Podaří se tvůrcům dobře navázat?

Až teď jsem se k Okkupert vrátila a po posledním díle můžu s klidným srdcem říct, že se to podařilo. Jde koneckonců o dosud nejdražší seriál norské historie. Byla by škoda utratit 90 milionů norských korun za další utahaný thriller. Tvůrci ve druhé sérii nemohli počítat s divákovým překvapením z nově nastolené evropské reality, a tak se zaměřili na politická jednání a křehké vztahy mezi Nory a Rusy.

Premiér hraje, premiérka vyjednává

Ministerský předseda Jesper Berg utíká z Norska a po nějaké době se mu podaří dorazit do Paříže, kde vyjednává o budoucnosti své země s evropskými představiteli. Jeho cíl je jasný. Chce přimět Evropskou unii, aby zatlačila na Rusko, které by se tak mělo z Norska definitivně stáhnout. Stejný cíl prosazuje i skupina Fritt Norge (Svobodné Norsko), jež je během okupace považována za extremistickou jednotku.

Není bez zajímavosti, že sesazený premiér komunikuje se členy Fritt Norge prostřednictvím LAN party, veškerý svůj volný čas tráví hraním DayZ na PS4. DayZ se tak stává virtuálním místem pro předávání tajných kódů. Product placement je asi až příliš okatý a z tohoto důvodu je také kritizován, ale mně přišel podobný způsob komunikace poměrně inovativní.

Jespera Berga nahradila v premiérském křesle nejmladší premiérka v historii Norska. Ostřílení politici si myslí, že si ji Rusové doslova naservírují na stříbrném podnose. V tom se však naprosto mýlí a mladá premiérka všechny překvapí politickou obratností.

Pocit bezpečí je jen iluze

Zajímavé je sledovat, jak rychle se v seriálu posunuly hodnotové orientace mnoha postav. Stačí několik měsíců a demokratická společnost koroduje v základech, rozpadá se i kvůli mnoha vynuceným ústupkům, které si prosadila okupující mocnost.

Obyvatelé Norska se mění v pouhé diváky, tiše přihlížejí, případně trochu protestují proti těm, kteří se s Rusy přátelí nebo s nimi obchodují. To možná paradoxně podrývá demokracii ještě víc. Norsko je tak v seriálu Okkupert paralyzované, většina vyčkává a politici se dostávají do slepých uliček.

K natočení seriálu přispěl svým námětem v současnosti asi nejpopulárnější norský spisovatel Jo Nesbø. Pocit, že jsme v bezpečí a že se věci nemůžou změnit, je jen iluze, řekl v rozhovoru pro britský Guardian krátce po anexi Krymu. Mimoděk tak shrnul i podstatu seriálu.

2 komentáře

Konec Dopplera. A světa, tak jak ho známe

19. 7. 2018

Pamatujete si na přibližně rok starý článek o severských knihách vhodných pro čtení nejen v parných letních dnech? Tehdy jsem přečetla jedním dechem Dopplera a pustila se do druhého dílu s názvem Náklaďáky Volvo. A když jsem dočetla knihu o Dopplerově putování Švédskem, zjistila jsem, že vyjde třetí díl. Vlastně jsem na slibované pokračování po nějakém čase trochu zapomněla.

Možná i proto, že na čtení o osudech Dopplera musíte mít tu správnou náladu a sáhnout si trochu do svědomí. Nezatoužili jste se někdy chovat podobně jako on? A také jste někdy měli všeho dost a říkali si, že možná pracujete až příliš, že jste zřejmě přehnaně pilní, což nemusí věstit nic dobrého? Tyhle otázky píšu zrovna v den, kdy jsem četla článek o tom, jak je mezi mladými přepracovanost cool.

Slovo seminář ho sráželo do kolen

Vraťme se však k Dopplerovi, který se po dlouhých měsících strávených putováním po lesích s losem Bongem a výletu do Švédska vrací ve třetí knize zpět do Norska. Táhne ho to do Osla za rodinou. Něco se ovšem změnilo. Jeho manželka si našla nového partnera, kterého si oblíbily i děti.

Doppler vyčkává a postupně se dotyčného chytře zbaví. Teď by se měl hlavní hrdina trilogie dočkat šťastného konce, nenechte se však mýlit. Tohle je severská literatura, pro kterou by se hollywoodský konec nehodil. A tak Doppler i po návratu k rodině stále váhá a sice ho napadne, že by se mohl vrátit do své bývalé práce, ale není toho schopen.

Čtečka knih a v ní otevřená kniha Konec světa, tak jak ho známe

… nebyl na nové úkoly připravený. Jen z toho slova samotného se mu zvedal žaludek. Stejně tak ze slova projekt. A řízení podle cílů. Slovo seminář ho sráželo do kolen, ani ho nemusel vyslovovat nahlas, stačilo na něj jen pomyslet. Stejně to fungovalo s výrazy zpětná vazba a hodnocení. Nejhorší efekt však měla věta: Objasnit a přetlumočit vize a strategie. Ta mu způsobovala akutní záchvat migrény. Musel pak ulehnout na pohovku s mokrým hadrem na čele….

Je důležité, co Doppler prožil?

Spolu s opětovným setkáním Dopplera s civilizací vrací Erlend Loe svému hrdinovy do úst kritiku společnosti, jejího konzumního životního stylu se všemi módními bloggerkami, youtubery a sociálními sítěmi.

Pak se toho děje možná až příliš. Třetí kniha o Dopplerovi je totiž snad o všem. Najdete v ní porno, dávno zapomenuté norské recepty, které znovuobjevili dánští hipsteři i přípravy na konec světa. Možná si dělá Erlend Loe ze čtenářů legraci, možná si ji dělá sám ze sebe. A nebo jen chce, aby lidé četli i mezi řádky. S odstupem si myslím, že není tak důležité, co všechno Doppler zažije, ale samotné hledání.

Tajně jsem doufala v rozumné rozuzlení, jenže Erlend Loe se rozhodl s Dopplerem skoncovat jednoduše, bez zbytečných oklik a životních přelomů. Končí tak svět, jak ho známe. A to nejen proto, že konec knihy přece jen připomíná známá klišé.

No Comments

Jeden den, jedna zpráva o prezidentské kandidatuře. Ve filmu Mimořádná zpráva

13. 7. 2018

Dvě redakce, dvě různá média a jedno tajemství, které hodlají novináři odhalit, i když jim leckdy není přáno. Tak nějak by se v lehce bulvárním stylu dal popsat dokumentární snímek Tomáše Bojara s názvem Mimořádná zpráva (Breaking News).

Psal se začátek roku 2017 a mnozí komentátoři spekulovali, zda se bude Miloš Zeman opětovně ucházet o prezidentský úřad. Svou kandidaturu prezident neoznámil národu zcela otevřeně a veřejně na tiskové konferenci, nejdřív tuto informaci prozradil trochu utajeně v okruhu svých příznivců a přátel, které pozval začátkem března 2017 na Pražský hrad.

Tuhle informaci musíte mít

Dokumentarista Tomáš Bojar se tématu chopil a sledoval v rozhodující den dva týmy, totiž redakci Hospodářských novin a zpravodajství České televize.

Obě redakce pracují nezávisle na sobě, oživují své kontakty a snaží se zajistit si informace přímo ze setkání na Pražském hradě, kam novináři nebyli zváni. Výjimkou byla asi jen ČTK a také redaktor ČT Vladimír Keblúšek, kterému se podařilo dostat do sálu a propašovat techniku, pomocí které nahrál a odvysílal projev Miloše Zemana.

Důvod je zřejmý. Tak důležitou informaci, jakou je prezidentská kandidatura, jednoduše musíte mít a zveřejnit. Nad některými událostmi nemůžete mávnout rukou, protože jsou příliš zajímavé nebo důležité.

Jeden den skončil, předvolební maraton začal

Pro nezasvěceného diváka bude dokument zajímavým vhledem do práce novináře, newsroomu a zákulisí televizního vysílání. Během sledování snímku se možná pak zapomene pozastavit nad pracovní dobou, protože, jak ze snímku vyplývá, oba šéfredaktoři pracují od rána do pozdního večera, aby rozhodli jaké informace zveřejnit, respektive které z připravených článků poslat do tisku. Pokud však je vám novinářské prostředí trochu blízké, neobjevíte v dokumentu nic nového.

Tomáš Bojar dění nijak nekomentuje, neptá se a zřejmě často čerpá z pevně umístěných kamer v kancelářích jednotlivých redakcí. Přesto všechno se mu povede odvyprávět příběh o každodenní novinářské práci a zároveň o zprávě, která tak trochu předznamenávala předvolební dění.

No Comments