Chalífát. Tenhle seriál mi nedal usnout

5. 5. 2020

Půjdu kvůli tobě do války, budu tam pro tebe. A až příště padneš, vezmu tě do náruče. Nech mě stát se tvým vojákem… Po letech zas rozeznávám melodii hitu Din soldat, který ve Švédsku frčel někdy před šesti lety. Nečekala bych, že tuhle rádiovou hudbu uslyším znovu, natož v seriálu, k němuž se v současné době můžete doklikat na Netflixu, totiž ke švédské osmidílné sérii Chalífát (Kalifat).

Seriál od tvůrců v Česku už doslova legendárního Mostu (kdykoliv řeknu, že mám ráda Švédsko, všichni se mě ptají na Most) se snaží o vhled do světa islamistických teroristů, ale na rozdíl od mnoha jiných seriálů je svižný a v některých momentech se mění v psychologické drama. Třeba ve chvílích, kdy sledujeme osud Pervin, která uvízla v Sýrii spolu se svým manželem, jenž se přidal na stranu teroristů.

Pervin se však podaří získat mobilní telefon, věc, která je v Sýrii ženám doslova zapovězená, a kontaktuje policistku ve Stockholmu. Ta se z ní snaží dostat informace, které by mohly vést k odhalení teroristů. A mimo jiné je také muslimka.

Z muslimských rodin jsou i děti, které jsou lákány na stranu extremismu, a to třeba asistenty učitelů ve škole. Vidíme tak, jak je starší generace muslimů ve Švédsku umírněná, zatímco mladí podléhají svůdnosti fake news a kritizují západoevropskou společnost.

Jak dokonale jde zmanipulovat lidi…

Do toho všechno je plánován rozsáhlý teroristický útok ve Švédsku. Jde o smyšlený čin, a tak podobu s reálnými událostmi nečekejte. Stejně tak trochu nedotažená je dějová linie policistky, která je na stopě teroristů a na útěku před svými kolegy.

Děsivě pak působí ukázka, jak zřejmě dokonale jde zmanipulovat lidi tak, aby uvěřili, že válka proti společnosti, jíž jsou součástí, má smysl a přinese světu lepší realitu.

Poslední záběry seriálu jsou pak překvapivé a šokující, protože se ukáže, že nic neskončilo. A já doufám, že brzy narazím na druhou sérii. Ta původně nebyla plánovaná, ale tvůrci seriálu ji podle svých slov neodmítají.

No Comments

Tekutý písek

27. 4. 2020

Po dlouhé době jsem se zas dívala na seriál, který jsem jedním dechem dokoukala do konce. Během karantény jsem zhlédla švédskou šestidílnou minisérii Störst av allt (nebo také Quicksand či Tekutý písek), na kterou jsem náhodou narazila při nekonečném brouzdání a hledání na Netflixu. Vracím se tak trochu ke švédštině, která poslední dobou ležela ladem. Díky karanténě znovu nacházím čas na učení tohoto germánského jazyka a navíc napjatě sleduji mrazivá dramata. Co jiného si pustit na vyléčení depresivních nálad vzniklých během karantény než severskou detektivku?

Produkce Netflixu možná trochu sázela na jistotu, když vyšla ze stejnojmenné knižní předlohy autorky a právničky Malin Persson Giolito. V roce 2016 byla její kniha Störst av allt prohlášena Švédskou akademií spisovatelů detektivek za nejlepší počin roku. A podle všeho bodovala i u čtenářů.

Jak vypadá švédská samotka?

Zápletka nepůsobí evropsky. O střílení ve školách slýcháváme spíš v souvislosti s děním ve Spojených státech. V budově gymnázia ve stockholmské čtvrti Djursholm došlo ke střelbě. Několik lidí zemřelo a zatčena je čerstvě osmnáctiletá Maja Norberg. Sedm měsíců tráví na samotce, kde čeká na soud. Pokud ji shledá vinnou, hrozí jí až 14 let vězení. Seriál tak logicky poodhaluje skleslost a depresi, kterou Maja prožívá v cele. Hlavně se však vrací k událostem, k nimž došlo před střelbou, a tak divák dostává šanci postupně odkrývat příběh střípek po střípku.

Je dobré připomenout, že příběh nebyl natočen podle skutečné události. Stejně tak kniha Störst av allt nereflektuje tragédii, která by se ve Švédsku stala. A jak sama autorka připomíná, její kniha nepojednává jen o střelbě a trestných činech či soudním jednání, ale také vykresluje současnou společnost.

V paneláku na předměstí Stockholmu

Maja v podstatě bydlí se Sebastianem, jehož otec je sice poměrně zámožný, ale o svého syna se nezajímá, Sebastian se stává závislejším a závislejším na drogách a současně se utápí v lítosti. Samir, další z klíčových postav seriálu, bydlí v paneláku na předměstí Stockholmu, po Maje touží, ale když za ním jednou přijede, zeptá se jí překvapeně: Co tu děláš? Přijela jsi metrem? Sem nepatříš. Jeho slova tak jen potvrzují sociální rozdíly, které seriál tematizuje.

Přijde mi, že většina švédských detektivek mívá podobnou atmosféru, a tak ani tato série znalého diváka nepřekvapí. Přesto funguje, protože nechává sledujícího občas na pochybách.

No Comments

Pisa. Nejbezpečnější město pro samostatnou turistku

13. 4. 2020

Kromě Vietnamu jsem se minulý rok podívala také do Itálie. Na dvě noci a tři slunné dny plné zmrzliny a kavárenského povalečství.

Začalo to jako vždy. Hledala jsem nejlevnější možnou letenku do jakékoliv evropské destinace a do oka mi padla italská Pisa. Sice jsem se po návštěvě Bruselu zařekla, že s Ryanairem už nikdy neletím, ale odolejte svůdné tisícovce za zpáteční letenku!

Zabalila jsem do batohu veškeré zbytnosti, které člověk potřebuje pro strávení víkendu v metropoli Toskánska, zabookovala dobře hodnocený pokoj v hotelu Relais Centro Storico Residenza D’Epoca, který se na Booking.com chlubí křišťálovým lustrem a milým personálem, a udusila v sobě pochybnosti. Zas jsem někam jela sama, protože jsem potřebovala utéct z Prahy. A nejlépe na poslední chvíli.

A co tam budeš dělat?

Zatím nevím, odpovídala jsem a krčila rameny. Ne, že bych nerada plánovala dovolené, ale tentokrát jsem na to neměla čas.

Dva dny před odletem jsem si našla, jak se dostat z letiště do centra. Ukázalo se, že velmi jednoduše. Stačí si koupit jízdenku na Pisamover, což je automatizovaný vlak bez řidiče, který pendluje mezi letištěm a hlavním vlakovým nádražím v Pise. Za zpáteční jízdenku jsem v automatu na letišti zaplatila 6 euro, a tak nebylo co řešit.

Samotné hlavní nádraží, kam vás vlak zaveze se nachází téměř v centru. Eura si můžete vybrat hned na nádraží. Nejbližší bankomat najdete v místní lékárně.

Lelkování pod šikmou věží

Pak se můžete vydat směrem ke Corso Italia, pěší zóně vedoucí centrem města až k řece Arno. Po jejím překročení jen následujete bistra a krámky se zmrzlinou, pak zahnete vlevo a tam na vás nečekaně vykoukne šikmá věž. Kromě spousty turistů tu najdete Palazzo dell’Opera del Duomo, ve kterém se nachází muzeum umění.

Na věž jsem vystoupala hned první večer, druhý den jsem prošla muzea a chodila dlouhou procházkou po hradbách. Odpoledne jsem si pak jen lehla na trávu v parku před šikmou věží a nic nedělala. Turistická sezóna teprve začínala, a tak jsem tu mohla nerušeně odpočívat se zmrzlinou v ruce a výhledem do modré oblohy.

Samotné centrum Pisy je malé a kompaktní, projdete ho za jedno odpoledne a ještě budete mít čas na kafe. Současně je velmi bezpečné, byť místní můžou být jiného názoru. Na ulicích jsem potkala jen pár bezdomovců, jinak je život v Pise mimo turistickou sezónu poklidný.

Až budete mít všech těch památek dost…

Dorazte na Piazzettu Keitha Haringa. A nebo se dá městským autobusem dojet až k moři. Nejbližší pláž se nazývá Marina di Pisa.

Místní se podle ohlasů, kterých se mi dostalo, diví, proč všichni turisté jezdí do Pisy. Přitom existuje tolik krásnějších měst v Toskánsku, vysvětlovala mi servírka v místním bistru. A tak dám na její rady a Toskánsko mám pořád v hlavě jako další vysněnou evropskou destinaci. Snad se tam podívám.

No Comments