Roadmovie 303, tři sekundy od polibku

02/10/2019

303 není jen chybová hláška nebo typ Mercedesu, ale taky název podle mě celkem povedené německé roadmovie, kterou mi dlouhé týdny doporučovala kamarádka.

Bylo jedno šedivé unavené nedělní odpoledne a já jsem vstávala v jednu dopoledne, upekla tvarohovou bábovku a s nohama nataženýma u sálajícího topení jsem si pustila 303, přičemž jsem doufala, že nejde o melodramatickou limonádku, u které posmrkám celé balení kapesníků.

Jsou Němci známí svou oblibou ke karavanům, nebo si je pletu s Holanďany? Tak či onak, tenhle film sleduje cestu studentky biologie Julie z Berlína do Portugalska, která usedne za volant starého obytné dodávky a cestou s sebou vezme Jana.

Z Berlína až úplně na západ

Společně vyjíždějí z Berlína a na dlouhé cestě povídají o vztazích a berou je vskutku vědecky, když se snaží zjistit, jestli v mileneckých a partnerských vztazích hraje hlavní roli chemie, nebo srdce a mozek, jestli jsou tři sekundy předcházejících polibku skutečně silnější než polibek samotný. A jak si poradit s tím, že lidé prostě nejsou stavění na dlouhodobé svazky?

Kromě dilemat, která spolu řeší, se filmem táhne další linka. Julie je těhotná, její přítel dítě nechce a matka ji přesvědčuje, že by už měla konečně spolknout potratovou pilulku, než bude pozdě. A do toho všeho se objeví Jan, se kterým jsou si čím dál bližší.

Děj filmu jako takový je jednoduchý a snadno odhadnutelný, pokud něco skutečně zaujme, tak jsou to dialogy dvou hlavních a víceméně jediných hrdinů, kteří řeší otázky, které napadají kdekoho. Existuje něco jako dlouhodobá věrnost mezi partnery? Proč se líbáme a jak nás vlastně ovlivňují hormony?

No Comments

Bohemian Rhapsody. Když hrají hudbu skupiny Queen i na kluzišti, je to znamení, že musíte zajít na film

01/1/2019

Proč jít na film, ke kterému vám prozradí spoilery už v dětství? Hudba kapely, o které tenhle film je, zní všude už roky a s premiérou filmu jako by se už poněkolikáté vzkřísila legenda. Dokonce i na kluzišti na Letné vyměnili anonymní hity z koupališť za We Are The Champions. A je úplně jedno, že se právě v té chvíli marně snažíte balancovat a připadáte si jako cokoliv jiného, jen ne šampioni z hitu kapely Queen.

Bohemian Rhapsody podle všeho trhá rekordy v českých kinech a například paní, která vedle mě seděla v zaplněném kině, šla na film už podruhé. Přitom se můžeme dohadovat, jestli snímek není spíš jen o Freddiem Mercurym.

Jenže o jeho dětství nebo partnerech není ve snímku ani zmínka, s výjimkou snoubenky a přítele, s nímž žil až do své smrti v roce 1991. Drogy se tu objeví jen jako kulisy pohozené na stole v obýváku a zmínky o bouřlivém sexuálním životě Mercuryho zůstanou skutečně jen zmínkami. Film si navíc bohužel trochu pohrává s realitou.

Pozor na spoilery ;)

Nejvíc asi v okamžiku, kdy ještě před velkým dobročinným koncertem Live Aid Freddie oznamuje přátelům z kapely, že je nemocný. Ve skutečnosti však prý tehdy ještě Mercury o své nemoci nevěděl a ani média o ní nespekulovala.

Podobných nepřesností najdete ve filmu spoustu a na internetu jich najdete celé dlouhé seznamy, a tak zmíním spíš jednu kuriozitu, totiž vyprávění kolegy, který byl překvapen faktem, že jeho přítelkyně sice znala skupinu Queen z rádií, ale netušila o životním osudu Mercuryho. „On je homosexuál?“ ptala se v kině. „On umře na AIDS, že jo,“ ujišťovala se vzápětí vyděšeně.

Trochu mě mrzí, že pro mě nebyl snímek překvapivý jako pro ni, ale to je úděl všech těch, kteří si sem tam přečtou něco o hudbě a také dětí 90. let, které prožily éru návratu kapely Queen po smrti Mercuryho.

To však neznamená, že by film nefungoval, protože všechny ty velkolepé scény mě položily na lopatky, byť tu jde o jednoduchou dějovou linku, totiž polepšení zlého hocha Freddieho, který nakonec najde cestu ke spokojenosti, i když cena je vysoká. A do toho všeho přijde léto 85 s dobročinným galakoncertem Live Aid… Komu by neukápla alespoň jedna slza?

1 Comment

Jeden den, jedna zpráva o prezidentské kandidatuře. Ve filmu Mimořádná zpráva

07/13/2018

Dvě redakce, dvě různá média a jedno tajemství, které hodlají novináři odhalit, i když jim leckdy není přáno. Tak nějak by se v lehce bulvárním stylu dal popsat dokumentární snímek Tomáše Bojara s názvem Mimořádná zpráva (Breaking News).

Psal se začátek roku 2017 a mnozí komentátoři spekulovali, zda se bude Miloš Zeman opětovně ucházet o prezidentský úřad. Svou kandidaturu prezident neoznámil národu zcela otevřeně a veřejně na tiskové konferenci, nejdřív tuto informaci prozradil trochu utajeně v okruhu svých příznivců a přátel, které pozval začátkem března 2017 na Pražský hrad.

Tuhle informaci musíte mít

Dokumentarista Tomáš Bojar se tématu chopil a sledoval v rozhodující den dva týmy, totiž redakci Hospodářských novin a zpravodajství České televize.

Obě redakce pracují nezávisle na sobě, oživují své kontakty a snaží se zajistit si informace přímo ze setkání na Pražském hradě, kam novináři nebyli zváni. Výjimkou byla asi jen ČTK a také redaktor ČT Vladimír Keblúšek, kterému se podařilo dostat do sálu a propašovat techniku, pomocí které nahrál a odvysílal projev Miloše Zemana.

Důvod je zřejmý. Tak důležitou informaci, jakou je prezidentská kandidatura, jednoduše musíte mít a zveřejnit. Nad některými událostmi nemůžete mávnout rukou, protože jsou příliš zajímavé nebo důležité.

Jeden den skončil, předvolební maraton začal

Pro nezasvěceného diváka bude dokument zajímavým vhledem do práce novináře, newsroomu a zákulisí televizního vysílání. Během sledování snímku se možná pak zapomene pozastavit nad pracovní dobou, protože, jak ze snímku vyplývá, oba šéfredaktoři pracují od rána do pozdního večera, aby rozhodli jaké informace zveřejnit, respektive které z připravených článků poslat do tisku. Pokud však je vám novinářské prostředí trochu blízké, neobjevíte v dokumentu nic nového.

Tomáš Bojar dění nijak nekomentuje, neptá se a zřejmě často čerpá z pevně umístěných kamer v kancelářích jednotlivých redakcí. Přesto všechno se mu povede odvyprávět příběh o každodenní novinářské práci a zároveň o zprávě, která tak trochu předznamenávala předvolební dění.

No Comments