Kolik věcí potřebujeme k životu? Fin Petri se na to snaží přijít odvážným experimentem

10/19/2020

Jak dlouho by vám trvalo zabalit všechny své věci a připravit je tak na stěhování? Dva tři dny? Nebo dva týdny? Mně to velmi rozvláčným tempem trvalo týden. A během toho dlouhého maratonu ukládání, třídění a přenášení jsem přemýšlela, zda vlastně tolik věcí potřebuji.

Zatímco jsem se roky hrdě považovala za minimalistku, začaly se mi doma hromadit věci. Stala jsem se tak majitelkou předmětů, z nichž valnou část jsem nepoužila i více než rok. Rok je přitom mnohými považován za dostatečně vypovídající časový úsek. Pokud to po celý rok nepoužijete, zbavte se toho, napovídají poučky i kamarádi.

S podobným problémem se potýkal i Petri, dokumentarista a hlavní hrdina finského snímku Mý věci (My Stuff, Tavarataivas). Dosud jsem žila v tom, že Finové přece musí být minimalisté až na dřeň, ale Petri mě z tohoto přesvědčení svým filmem vyvedl z omylu.

Kabát místo přikrývky i ručníku

Po rozchodu s přítelkyní začal nakupovat spoustu věcí. Nakonec, jak to bývá, trávil víc času staráním se o předměty okolo sebe než o vlastní život. A tak se rozhodl podniknout experiment, totiž vystěhovat všechny předměty, nábytek i oblečení z bytu do nedalekého skladu. Během následujícího roku si bude moct vyzvednout ze skladiště jednu věc denně.

V prvních okamžicích filmu tak sledujete nahého Petriho běžícího po zasněžené ulici. Podařilo se mu zakrýt se novinami, které obratně vzal z kontejneru na odpadky. Rychle doběhl do skladu, odkud si vyzvedl svou první věc. Kabát. Zahřeje na ulici i ve spánku na podlaze bytu, kde nenajdete postel ani přikrývku. Ručník byste taky hledali marně. I po koupeli Petri použije kabát, tentokrát místo ručníku.

Zvládnete žít bez lednice?

Protože nemá mobilní telefon, přátelé se s Petrim domlouvají pomocí lístků vhozených do poštovní schránky. Na sociální sítě musel Petri také zapomenout. Film ukazuje také krátký a otevřený rozhovor s Petriho babičkou, která vzpomíná, jak po válce neměla téměř nic. Jenže současný životní styl je jiný, a tak se vzápětí diví, jak vlastně Petri zvládne žít bez chladničky.

Vyprávění se postupem času přesunuje od experimentu k novému vztahu, který se Petrimu podaří navázat. Film začleňuje do vyprávění přítelkyni a současně slevuje z detailnosti popisu života skutečného minimalisty.

Kolik věcí tedy potřebuje moderní člověk k životu? Petri svou odpověď prozrazuje v závěru dokumentu, ale toto zjištění pro něj zřejmě nebylo tím nejdůležitějším.

No Comments

Roadmovie 303 vysvětluje, jak se člověk zamilovává

02/10/2019

Jednoho lednového odpoledne jsme s kamarádkou vyrazily bruslit a pak jsme si během upíjení podezřele silných piv povídaly o vztazích. „O vztazích a sexualitě jsem se toho spoustu dozvěděla v jednom německém filmu,“ vysvětlila mi. Tou dobou se poměrně horlivě učila německy, a tak není divu, že dávala přednost německé kinematografii. „Nezapomeň, že se zamilováváme tady a tady,“ ukázala na srdce a hlavu. Tehdy jsem ještě netušila, jak to myslí, ale po zhlédnutí německého snímku 303 to chápu zas o trochu víc.

Jsou Němci známí svou oblibou ke karavanům, nebo si je pletu s Holanďany? Měli byste však vědět, že 303 není jen označení chybové hlášky nebo typ Mercedesu, ale taky název podle mě celkem povedené německé roadmovie.

Snímek sleduje cestu studentky biologie Julie, která se vydává z Berlína do Portugalska. Usedne za volant starého obytné dodávky a cestou s sebou vezme Jana.

Z Berlína až úplně na západ

Společně vyjíždějí z Berlína a na dlouhé cestě povídají o vztazích a berou je vskutku vědecky, když se snaží zjistit, jestli v mileneckých a partnerských vztazích hraje hlavní roli chemie, nebo srdce a mozek, jestli jsou tři sekundy předcházejících polibku skutečně silnější než polibek samotný, případně jak si poradit s tím, že lidé prostě nejsou stavění na dlouhodobé svazky?

Kromě dilemat, která spolu řeší, se filmem táhne další linka. Julie je těhotná, její přítel dítě nechce a matka ji přesvědčuje, že by už měla konečně spolknout potratovou pilulku, než bude pozdě. A do toho všeho je tu Jan, se kterým si jsou čím dál bližší.

Děj filmu je prostý a snadno odhadnutelný. Pokud něco zaujme, tak jsou to dialogy dvou hlavních a víceméně jediných hrdinů, kteří řeší otázky napadající kdekoho.

No Comments

Borg vs. McEnroe. Tenis nebyl nikdy fotogeničtější

01/28/2018

Moje znalosti tenisu se omezují jen na randění s chlapem, který se aktivně o tuto hru zajímal a někdy si ji i zahrál. Tak daleko, aby mě vzal na kurt, jsme to ale nedotáhli. Možná i proto, že ani během zápasů českých tenistů nesedím u televize a nefandím. Do kina na film Borg/ McEnroe mě tedy přivedly spíš pochvalné recenze a zájem o severskou kinematografii než fanouškovství.

Až po zhlédnutí filmu jsem si vygooglovala, že Švéd Björn Borg vyhrával od poloviny 70. let French Open a Wimbledon jako na běžícím páse. Ve Švédsku jsem na něj však už narazila, bývalý tenista je dnes totiž majitelem oděvní značky Björn Borg AB, která se specializuje na produkci sportovního oblečení a spodního prádla.

Vraťme se však k filmu. Ten ukazuje atmosféru Wimbledonu 1980, kdy se proti Björnu Borgovi postavil Američan John McEnroe. Snímek však není záznamem tenisového zápasu, ukazuje osudy obou hráčů, které vyvrcholí zápasem ve finále. A zatímco Borg obhajuje svůj pátý titul, McEnroe chce sesadit tenisovou legendu z trůnu Wimbledonu. Oba jsou výborní sportovci, ale neskutečně odlišní.

McEnroe, kterého ztvárnil Shia LaBeouf, působí nevyrovnaně, při zápasech se hlasitě dohaduje a mezi diváky není oblíbený. Borg zůstává stoicky klidný, závislý na rituálech. Jeho pedanství, se kterým kontroluje tenisové rakety, jako by hraničilo s mentální poruchou.

Björna Borga si zahrál švédský herec Sverrir Gudnason, kterého možná (ne)znáte z filmů Call Girl, Vážná hra (Den allvarsamma leken) nebo Láska a citróny (Små citroner gula). Nejnověji si má zahrát v americkém filmu Dívka v pavoučí síti (The Girl in the Spider’s Web), pokračování trilogie Milénium Stiega Larssona.

Týmy obou tenisových hvězd očekávají výhru, fanoušci podpisy, přítelkyně zájem, trenéři výkon… A to všechno na oba padá. Nervozita stoupá i ve filmu spolu s blížícím se finále. Pokud přijdete do kina stejně nepoučeni o sportovní historii jako já a předem jste si nenašli ani výsledek zápasu, dokáže vás film vyšponovat do nejvyšších obrátek, jako byste se měli turnaje sami zúčastnit. Záběr s Borgem střídá záběr ukazující McEnroa. Vlastně ani netušíte, komu byste měli fandit. Ve finále pak možná uvidíte, že i tenis může být fotogenický.

Možná vás pak překvapí, že se natáčelo také na pražské Štvanici a že si ve filmu zahrála také Tuva Novotny, jejíž otec pochází z Prahy a ona sama v Česku studovala. A nebyl by to alespoň částečně švédský film, kdyby si v něm nezahrál také Stellan Skarsgård, tentokrát v roli trenéra Björna Borga.

1 Comment