Druk. Když se z chlastu stane vědecký výzkum

7. 3. 2021

S přetrvávajícím lockdownem byste možná čekali, že jsem doma zahájila maraton sledování severských snímků a mám tak zhlédnutou snad většinu stěžejních děl severské či alespoň švédské kinematografie. Tahle představa je však bohužel hodně vzdálená pravdě. Od začátku roku jsem zhlédla zatím jen jediný švédský seriál a pak také dánský snímek v hlavní roli se snad vždy výborným Madsem Mikkelsenem. A tenhle film mi pořád trochu leží v hlavě.

Zápletka snímku Druk (Chlast, Another Round) je jednoduchá a divákovi se odhaluje v pomalém tempu připomínajícím rozvláčné konverzační filmy.

Norský psychiatr Finn Skårderud měl údajně zveřejnit teorii, v níž tvrdí, že se lidé rodí s 0,05 % alkoholu v krvi. Abychom tedy mohli v životě dosáhnout spokojenosti, úspěchu a rozvinout svou kreativitu, měli bychom zřejmě udržovat jistou hladinu alkoholu v krvi.

Alkoholismus pouze v pracovní době

O této teorii se dozví také jeden dánský učitel, kterého zaujme natolik, že s ní obeznámí své přátele, tři vyhořelé čtyřicátníky, učitele, kteří cítí, že se jim v životě nedaří tak, jak by mohlo. Na oslavě narozenin jednoho z nich se dohodnou na dalším postupu, přičemž k celému alkoholickému projektu přistupují vědecky.

Všichni čtyři se dohodnou, že budou pít pouze v pracovní době, během níž by měli ověřit zmíněnou teorii. Zpočátku se ukazuje, že strategie popíjení v práci může fungovat. Na příkladu Martina, kterého ztělesnil Mads Mikkelsen, divák vidí, jak se zakřiknutý učitel mění v žáky oblíbeného přednášejícího, který se přestává bát svého okolí. A to jen proto, že si občas v práci na záchodcích lokne z placatky vodky. Jenže celý pokus se zvrtne a přátelé začnou pít i mimo pracovní dobu. Alkohol se stává především elementem, který přispívá k eskalaci osobních vztahů.

Když nemůžeš, tak přidej?

Pro čtyři hlavní postavy však pokus nekončí udržováním určité hladiny alkoholu v krvi. Dalším krokem má být pití za hranicí únosnosti. Heslo Když nemůžeš, tak přidej tito Dánové aplikují na pití alkoholu.

Jenže dosažení únosnosti s sebou přináší mnohé problémy, a to nejen pracovní. Život totiž můžeme proměnit v nekončící mejdan jen v omezené míře a nekdy je lepší vystřízlivět.

Pití alkoholu mi pomáhá odbourat bariéry, osobně jsem tak došla k závěru, že s jeho pomocí dokážu samu sebe překvapovat zábavnými titulky bulvárního rázu či myslí otevřenou různorodým nápadům. Jenže alkohol s sebou nese i tu odvrácenou stranu, jíž se tvůrci filmu také dotkli. Po nějaké době od zhlédnutí si říkám, že mohli hlavní postavy trochu víc potýrat v závislosti na alkoholu, ale to by pak vznikl docela jiný film.

No comments yet.

Write a comment: