Ztracená propiska

Začalo to filmem, který si odbyl svou premiéru už v roce 2010. Před pár lety jsem ho zhlédla a líbil se mi tehdy natolik, že jsem si neváhala ze švédského e-shopu objednat všechny tři knižní předlohy. Kvůli téhle objednávce jsem musela rozbít prasátko, protože kurz švédské koruny je neměnný a proklatě vysoký. Jestli existuje v našem pandemickém světě jedna jistota, pak ta, že pro našince je ve Švédsku všechno trojnásobně dražší.

A za co jsem tehdy utratila nehoráznou částku peněz? Za trilogii Snabba Cash, Aldrig Fucka Upp a Livet Deluxe. Jejím autorem je švédský právník a autor zmíněné trilogie, o níž se mluví jako o Stockholm Noir a která dala jméno fenoménu drsných severských kriminálek.

Za vším hledej Jense Lapiduse

Po letech se Snabba Cash, v překladu Rychlý prachy, vrací, byť v seriálovém provedení na Netflixu. Kvůli tomuhle comebacku jsem se znovu plácla přes kapsu a zaplatila dvě stovky za měsíční předplatné. Příběh se však liší a s původní trilogií nemá moc co dočinění, snad kromě spoluautora, kterým je Jens Lapidus.

Zatímco původní film pojednával především o obchodu, krvy, zbraních a sem tam nějakém vztahu, nový Snabba Cash nabírá tempo pomaleji a snaží se ukázat motivace jednotlivých postav.

Hlavní postavou je Leya, svobodná máma malého syna, která se snaží stíhat rodičovství, občasnou práci v restauraci a proplouvání start-upovým pozlátkem, v němž rozvíjí svou začínající firmu. A tak je doslova v poklusu nucena ke kompromisům, z nichž se snaží vytěžit maximum.

Jenom žádná melodramata

Do života se jí však připlete Salim, člen gangu obchodujícího s drogami. A její osud nepřímo ovlivní i kluk, který si chce poslíčkováním přivydělat. Všechny tři hlavní hrdiny tak spojuje touha po penězích a jejich naléhavá potřeba. Za rychlý prachy se platí a ukázat tohle všechno v šesti dílech se ukazuje jako výzva.

Severská kinematografie si navíc nepotrpí na žádná melodramata, což nezměnila ani americká produkce Netflixu. Na druhou stranu jde snad o první sérii svého druhu, která otevřeně ukazuje soukromý život a osobní motivace těch, kteří se z nějakého důvodu zapletou s gangy.

Neubránila jsem se sice srovnání s prvním filmovým zpracováním Snabba Cash, které si u mě pořád vede o dost lépe, ale i tak jde o vcelku dobrý seriálový zážitek.

Půjdu kvůli tobě do války, budu tam pro tebe. A až příště padneš, vezmu tě do náruče. Nech mě stát se tvým vojákem… Po letech zas rozeznávám melodii hitu Din soldat, který ve Švédsku frčel někdy před šesti lety. Nečekala bych, že tuhle rádiovou hudbu uslyším znovu, natož v seriálu, k němuž se v současné době můžete doklikat na Netflixu, totiž ke švédské osmidílné sérii Chalífát (Kalifat).

Seriál od tvůrců v Česku už doslova legendárního Mostu (kdykoliv řeknu, že mám ráda Švédsko, všichni se mě ptají na Most) se snaží o vhled do světa islamistických teroristů, ale na rozdíl od mnoha jiných seriálů je svižný a v některých momentech se mění v psychologické drama. Třeba ve chvílích, kdy sledujeme osud Pervin, která uvízla v Sýrii spolu se svým manželem, jenž se přidal na stranu teroristů.

Pervin se však podaří získat mobilní telefon, věc, která je v Sýrii ženám doslova zapovězená, a kontaktuje policistku ve Stockholmu. Ta se z ní snaží dostat informace, které by mohly vést k odhalení teroristů. A mimo jiné je také muslimka.

Z muslimských rodin jsou i děti, které jsou lákány na stranu extremismu, a to třeba asistenty učitelů ve škole. Vidíme tak, jak je starší generace muslimů ve Švédsku umírněná, zatímco mladí podléhají svůdnosti fake news a kritizují západoevropskou společnost.

Jak dokonale jde zmanipulovat lidi…

Do toho všechno je plánován rozsáhlý teroristický útok ve Švédsku. Jde o smyšlený čin, a tak podobu s reálnými událostmi nečekejte. Stejně tak trochu nedotažená je dějová linie policistky, která je na stopě teroristů a na útěku před svými kolegy.

Děsivě pak působí ukázka, jak zřejmě dokonale jde zmanipulovat lidi tak, aby uvěřili, že válka proti společnosti, jíž jsou součástí, má smysl a přinese světu lepší realitu.

Poslední záběry seriálu jsou pak překvapivé a šokující, protože se ukáže, že nic neskončilo. A já doufám, že brzy narazím na druhou sérii. Ta původně nebyla plánovaná, ale tvůrci seriálu ji podle svých slov neodmítají.

Po dlouhé době jsem se zas dívala na seriál, který jsem jedním dechem dokoukala do konce. Během karantény jsem zhlédla švédskou šestidílnou minisérii Störst av allt (nebo také Quicksand či Tekutý písek), na kterou jsem náhodou narazila při nekonečném brouzdání a hledání na Netflixu. Vracím se tak trochu ke švédštině, která poslední dobou ležela ladem. Díky karanténě znovu nacházím čas na učení tohoto germánského jazyka a navíc napjatě sleduji mrazivá dramata. Co jiného si pustit na vyléčení depresivních nálad vzniklých během karantény než severskou detektivku?

Produkce Netflixu možná trochu sázela na jistotu, když vyšla ze stejnojmenné knižní předlohy autorky a právničky Malin Persson Giolito. V roce 2016 byla její kniha Störst av allt prohlášena Švédskou akademií spisovatelů detektivek za nejlepší počin roku. A podle všeho bodovala i u čtenářů.

Jak vypadá švédská samotka?

Zápletka nepůsobí evropsky. O střílení ve školách slýcháváme spíš v souvislosti s děním ve Spojených státech. V budově gymnázia ve stockholmské čtvrti Djursholm došlo ke střelbě. Několik lidí zemřelo a zatčena je čerstvě osmnáctiletá Maja Norberg. Sedm měsíců tráví na samotce, kde čeká na soud. Pokud ji shledá vinnou, hrozí jí až 14 let vězení. Seriál tak logicky poodhaluje skleslost a depresi, kterou Maja prožívá v cele. Hlavně se však vrací k událostem, k nimž došlo před střelbou, a tak divák dostává šanci postupně odkrývat příběh střípek po střípku.

Je dobré připomenout, že příběh nebyl natočen podle skutečné události. Stejně tak kniha Störst av allt nereflektuje tragédii, která by se ve Švédsku stala. A jak sama autorka připomíná, její kniha nepojednává jen o střelbě a trestných činech či soudním jednání, ale také vykresluje současnou společnost.

V paneláku na předměstí Stockholmu

Maja v podstatě bydlí se Sebastianem, jehož otec je sice poměrně zámožný, ale o svého syna se nezajímá, Sebastian se stává závislejším a závislejším na drogách a současně se utápí v lítosti. Samir, další z klíčových postav seriálu, bydlí v paneláku na předměstí Stockholmu, po Maje touží, ale když za ním jednou přijede, zeptá se jí překvapeně: Co tu děláš? Přijela jsi metrem? Sem nepatříš. Jeho slova tak jen potvrzují sociální rozdíly, které seriál tematizuje.

Přijde mi, že většina švédských detektivek mívá podobnou atmosféru, a tak ani tato série znalého diváka nepřekvapí. Přesto funguje, protože nechává sledujícího občas na pochybách.