Ztracená propiska

Stig Engström nosil o číslo menší kabát, celý den trávil prací a popíjením alkoholu, na kterém se zřejmě stával závislý. Byl rozvedený a se svou druhou ženou žil v malém domku. Zdá se, že šlo o tichého Švéda vyčkávajícího na odchod do penze, ostatně jako spousta jeho vrstevníků.

Rozdíl mezi ním a davem jiných grafiků tkví v tom, že se o něm poslední dobou mluví jako o možném vrahovi bývalého švédského ministerského předsedy Olofa Palmeho. Krister Petersson, státní zástupce pověřený vyšetřováním vraždy, která zůstává nevyřešená od konce února 1986, oznámil na tiskové konferenci v létě 2020, že to byl právě Stig Engström, kdo byl v jedné chvíli hlavním podezřelým z vraždy.

Z grafika vrahem

Na to zareagovala média a nakonec i producenti. Do té doby byli z vraždy obviňovány tajné služby i extremisté. Na stárnoucího grafika si vzpomněl málokdo. Netflix tedy pojmenoval pětidílnou sérii o vyšetřování vraždy prozaicky Nečekaný vrah (Den Osannolika Mördaren, The Unlikely Murderer).

Nutno dodat, že Stig Engström nebyl nikdy obviněn a nestanul před soudem, protože zemřel v roce 2000, tedy dříve, než státní zástpuce dospěl k závěru, že by právě tento grafik mohl být vrahem. Možná proto produkce Netflixu trochu balancuje a ukazuje v seriálu Engströma jako pachatele, ale zaměřuje se také na okolnosti předcházející vraždě a následné výstupy Engströma pro média, jako by hledala motiv.

Pro redaktory švédského tisku byl Engström znám jako Skandiamannen, tedy muž, který pracovat v kanceláři firmy Skandia. Popsal, že doběhl na místo jako první a pomáhal resuscitovat umírajícího švédského premiéra. To však bylo v rozporu s výpověďmi ostatním svědků.

Kam se poděl sympatický kriminálník a odhodlaný vyšetřovatel?

Seriál ukazuje, jak zřejmě k vraždě mohlo dojít, přebírá teorii zmíněného státního zástupce a sleduje, jak se Engströmův osud vyvíjel později. Nepovažovala bych však seriálové pojetí za rekonstrukci zločinu nebo snad jeho vysvětlení. Do toho má daleko už i proto, že Engström nebyl odsouzen. Seriál tak působí trochu škrobeně a nakonec zjistíte, že nemáte komu fandit. Hlavní postava, kterou je Stig Engström, má do sympatického kriminálníka, kterému byste drželi palce (pokud vůbec někdo takový existuje), daleko.

A tak jde především o zajímavou severskou interpretaci jednoho zločinu, za kterou ovšem streamovací službu Netflix čeká soudní spor. Zřejmě Engströmova rodina považuje předkládanou verzi za pomluvu a hodlá se soudit.

Dánský snímek Tísňové volání (Den skyldige) jsem v roce 2018 viděla v kině a tehdy na mě silně zapůsobil svým minimalismem. Včera jsem si během líného večera u filmu ověřila, že působí stále napínavě, byť jsem tentokrát byla s dějovými zvraty obeznámena.

Asger Holm je policista, který byl z terénu převelen na službu na tísňové lince. Dovolá se mu Iben, unesená žena. Když je hovor přerušen, Asger neváhá a pustí se s pomocí telefonu do pátrání.

Kamera zabírá většinu času jen obličej Asgera, jehož si zahrál švédsko-dánský herec Jakob Cedergren. Sledovat děj se daří díky telefonickým rozhovorům. Nečekejte žádné dramatické honičky a přestřelky. Tenhle film se odehrává mezi čtyřmi stěnami call centra a dal by se bez zaváhání a ztráty naléhavosti natočit jako rozhlasová hra.

Tenhle film nemá jediné hluché místo

Spolu s odkrýváním pravdy o tom, co se stalo s Iben, se dozvídáme, proč se Asgerovi hroutí pracovní i soukromý život. Zanícenost této postavy však nepřestane ani na chvíli bavit a film tak nemá jediné hluché místo.

Jakob Cedergen se sice rozhodně nemůže chlubit výraznou mimikou a jeho obličej tak zůstává i ve vypjatých momentech stoicky klidný, ale přesto to stačí natolik, abyste ho se závěrečnými titulky alespoň sami pro sebe ocenili za výborný herecký výkon.

Opětovné sledování filmu s odstupem několika let může být problematické, protože z vámi opěvovaného snímků se nakonec může vyklubat tuctovka. To ovšem není případ Tísnňového volání, byť opakované zhlédnutí mě trochu přinutilo přemýšlet nad lehkými nesrovnalostmi či pozapomenutelnými detaily, na které během sledování narazíte. I přesto tento film doporučuji všem milovníkům severské kinematografie.

Začalo to filmem, který si odbyl svou premiéru už v roce 2010. Před pár lety jsem ho zhlédla a líbil se mi tehdy natolik, že jsem si neváhala ze švédského e-shopu objednat všechny tři knižní předlohy. Kvůli téhle objednávce jsem musela rozbít prasátko, protože kurz švédské koruny je neměnný a proklatě vysoký. Jestli existuje v našem pandemickém světě jedna jistota, pak ta, že pro našince je ve Švédsku všechno trojnásobně dražší.

A za co jsem tehdy utratila nehoráznou částku peněz? Za trilogii Snabba Cash, Aldrig Fucka Upp a Livet Deluxe. Jejím autorem je švédský právník a autor zmíněné trilogie, o níž se mluví jako o Stockholm Noir a která dala jméno fenoménu drsných severských kriminálek.

Za vším hledej Jense Lapiduse

Po letech se Snabba Cash, v překladu Rychlý prachy, vrací, byť v seriálovém provedení na Netflixu. Kvůli tomuhle comebacku jsem se znovu plácla přes kapsu a zaplatila dvě stovky za měsíční předplatné. Příběh se však liší a s původní trilogií nemá moc co dočinění, snad kromě spoluautora, kterým je Jens Lapidus.

Zatímco původní film pojednával především o obchodu, krvy, zbraních a sem tam nějakém vztahu, nový Snabba Cash nabírá tempo pomaleji a snaží se ukázat motivace jednotlivých postav.

Hlavní postavou je Leya, svobodná máma malého syna, která se snaží stíhat rodičovství, občasnou práci v restauraci a proplouvání start-upovým pozlátkem, v němž rozvíjí svou začínající firmu. A tak je doslova v poklusu nucena ke kompromisům, z nichž se snaží vytěžit maximum.

Jenom žádná melodramata

Do života se jí však připlete Salim, člen gangu obchodujícího s drogami. A její osud nepřímo ovlivní i kluk, který si chce poslíčkováním přivydělat. Všechny tři hlavní hrdiny tak spojuje touha po penězích a jejich naléhavá potřeba. Za rychlý prachy se platí a ukázat tohle všechno v šesti dílech se ukazuje jako výzva.

Severská kinematografie si navíc nepotrpí na žádná melodramata, což nezměnila ani americká produkce Netflixu. Na druhou stranu jde snad o první sérii svého druhu, která otevřeně ukazuje soukromý život a osobní motivace těch, kteří se z nějakého důvodu zapletou s gangy.

Neubránila jsem se sice srovnání s prvním filmovým zpracováním Snabba Cash, které si u mě pořád vede o dost lépe, ale i tak jde o vcelku dobrý seriálový zážitek.