Ztracená propiska

Venku právě zuřilo tropické počasí, horko pražských ulic dusilo snad všechny, zatímco politici z magistrátu tvrdili, že za pár let bude v ulicích více zeleně a fontán. Jenže sliby neosvěží. A tak mi nezbylo nic jiného, než si pustit islandský seriál Ófærð (Trapped, V pasti).

Uklidňující je, že se děj odehrává v zimě, což na Islandu znamená sníh, mráz nebo lavinu, jež odřízne obec od civilizace. První záběry seriálu vyzněly trochu exoticky i proto, že v bytě jsme tou dobou naměřili 32 stupňů. Jenže ten nejvhodnější čas na seriály odehrávající se v létě přijde v zimě, usoudila jsem.

Za všechno může loď, podvodníci z východní Evropy, drogy…

Vraťme se zpátky k seriálu, který začíná ponuře. Loď mířící z Dánska připlouvá k islandským břehům právě ve chvíli, kdy místní vyloví z vody torzo těla zavražděného muže. Na lodi se muselo něco stát, usoudí poměrně logicky policisté a odhodlaně se pustí do vyšetřování.

To jim však komplikuje nejen kapitán lodi, ale také ambiciózní policista z Reykjavíku. Nechybí ani obchodníci s bílým masem původem z východní Evropy a trocha těch drog, protože manžel místní policistky Hinriky si v islandském podnebí zvládne vypěstovat každodenní dávku marihuany.

Druhá série a méně sněhu

Hlavní postavy mi nepřirostly k srdci hned, ale díl od dílu se to zlepšovalo. V určité chvíli totiž jako by seriál ztratil rytmus. Vše se začalo komplikovat, když se ukázalo, že případ je složitější než se původně zdálo. Pak přišlo pár šokujících záběrů a seriál zas nabral dech. Desátý díl pak končí velmi reálně, ale u severské krimi byste velkolepý závěr asi čekali marně.

Kdesi jsem se dočetla, že Ófærð je zatím nejdražší islandský seriál vůbec (o norském nejdražším seriálu jsem psala jinde) a že ho odvysílala i BBC. Podle všeho je navíc připravena druhá řada, kterou by měla islandská televize vysílat na podzim 2018. Tvůrci toho zatím příliš neprozradili, ale tentokrát by nemělo policistům znepříjemňovat vyšetřování zimní počasí, což znamená, že se nám blíží premiéra seriálu vhodného i pro podzimní plískanice.

Když jsem se dočetla, že seriál Okkupert/ Okupace bude pokračovat druhou sérií, trochu jsem se začala bát. Pokračování úspěšných seriálů a filmů bývá někdy oříšek. Podaří se tvůrcům dobře navázat?

Až teď jsem se k Okkupert vrátila a po posledním díle můžu s klidným srdcem říct, že se to podařilo. Jde koneckonců o dosud nejdražší seriál norské historie. Byla by škoda utratit 90 milionů norských korun za další utahaný thriller. Tvůrci ve druhé sérii nemohli počítat s divákovým překvapením z nově nastolené evropské reality, a tak se zaměřili na politická jednání a křehké vztahy mezi Nory a Rusy.

Premiér hraje, premiérka vyjednává

Ministerský předseda Jesper Berg utíká z Norska a po nějaké době se mu podaří dorazit do Paříže, kde vyjednává o budoucnosti své země s evropskými představiteli. Jeho cíl je jasný. Chce přimět Evropskou unii, aby zatlačila na Rusko, které by se tak mělo z Norska definitivně stáhnout. Stejný cíl prosazuje i skupina Fritt Norge (Svobodné Norsko), jež je během okupace považována za extremistickou jednotku.

Není bez zajímavosti, že sesazený premiér komunikuje se členy Fritt Norge prostřednictvím LAN party, veškerý svůj volný čas tráví hraním DayZ na PS4. DayZ se tak stává virtuálním místem pro předávání tajných kódů. Product placement je asi až příliš okatý a z tohoto důvodu je také kritizován, ale mně přišel podobný způsob komunikace poměrně inovativní.

Jespera Berga nahradila v premiérském křesle nejmladší premiérka v historii Norska. Ostřílení politici si myslí, že si ji Rusové doslova naservírují na stříbrném podnose. V tom se však naprosto mýlí a mladá premiérka všechny překvapí politickou obratností.

Pocit bezpečí je jen iluze

Zajímavé je sledovat, jak rychle se v seriálu posunuly hodnotové orientace mnoha postav. Seriál ukazuje, že stačí několik měsíců a demokratická společnost koroduje v základech, rozpadá se i kvůli mnoha vynuceným ústupkům, které si prosadila okupující mocnost.

Obyvatelé Norska se mění v pouhé diváky, tiše přihlížejí, případně trochu protestují proti těm, kteří se s Rusy přátelí nebo s nimi obchodují. To možná paradoxně podrývá demokracii ještě víc. Norsko je tak v seriálu Okkupert paralyzované, většina vyčkává a politici se dostávají do slepých uliček.

K natočení seriálu přispěl svým námětem v současnosti asi nejpopulárnější norský spisovatel Jo Nesbø. Pocit, že jsme v bezpečí a že se věci nemůžou změnit, je jen iluze, řekl v rozhovoru pro britský Guardian krátce po anexi Krymu. Mimoděk tak shrnul i podstatu seriálu.

Pamatujete si na přibližně rok starý článek o severských knihách vhodných pro čtení nejen v parných letních dnech? Tehdy jsem přečetla jedním dechem Dopplera a pustila se do druhého dílu s názvem Náklaďáky Volvo. A když jsem dočetla knihu o Dopplerově putování Švédskem, zjistila jsem, že vyjde třetí díl. Vlastně jsem na slibované pokračování po nějakém čase trochu zapomněla.

Možná i proto, že na čtení o osudech Dopplera musíte mít tu správnou náladu a sáhnout si trochu do svědomí. Nezatoužili jste se někdy chovat podobně jako on? A také jste někdy měli všeho dost a říkali si, že možná pracujete až příliš, že jste zřejmě přehnaně pilní, což nemusí věstit nic dobrého? Tyhle otázky píšu zrovna v den, kdy jsem četla článek o tom, jak je mezi mladými přepracovanost cool.

Slovo seminář ho sráželo do kolen

Vraťme se však k Dopplerovi, který se po dlouhých měsících strávených putováním po lesích s losem Bongem a výletu do Švédska vrací ve třetí knize zpět do Norska. Táhne ho to do Osla za rodinou. Něco se ovšem změnilo. Jeho manželka si našla nového partnera, kterého si oblíbily i děti.

Doppler vyčkává a postupně se dotyčného chytře zbaví. Teď by se měl hlavní hrdina trilogie dočkat šťastného konce, nenechte se však mýlit. Tohle je severská literatura, pro kterou by se hollywoodský konec nehodil. A tak Doppler i po návratu k rodině stále váhá a sice ho napadne, že by se mohl vrátit do své bývalé práce, ale není toho schopen.

… nebyl na nové úkoly připravený. Jen z toho slova samotného se mu zvedal žaludek. Stejně tak ze slova projekt. A řízení podle cílů. Slovo seminář ho sráželo do kolen, ani ho nemusel vyslovovat nahlas, stačilo na něj jen pomyslet. Stejně to fungovalo s výrazy zpětná vazba a hodnocení. Nejhorší efekt však měla věta: Objasnit a přetlumočit vize a strategie. Ta mu způsobovala akutní záchvat migrény. Musel pak ulehnout na pohovku s mokrým hadrem na čele….

Je důležité, co Doppler prožil?

Spolu s opětovným setkáním Dopplera s civilizací vrací Erlend Loe svému hrdinovy do úst kritiku společnosti, jejího konzumního životního stylu se všemi módními bloggerkami, youtubery a sociálními sítěmi.

Pak se toho děje možná až příliš. Třetí kniha o Dopplerovi je totiž snad o všem. Najdete v ní porno, dávno zapomenuté norské recepty, které znovuobjevili dánští hipsteři i přípravy na konec světa. Možná si dělá Erlend Loe ze čtenářů legraci, možná si ji dělá sám ze sebe. A nebo jen chce, aby lidé četli i mezi řádky. S odstupem si myslím, že není tak důležité, co všechno Doppler zažije, ale samotné hledání.

Tajně jsem doufala v rozumné rozuzlení, jenže Erlend Loe se rozhodl s Dopplerem skoncovat jednoduše, bez zbytečných oklik a životních přelomů. Končí tak svět, jak ho známe. A to nejen proto, že konec knihy přece jen připomíná známá klišé.