Cesta z Prahy. Jak jsem se vydala do adventního Bruselu

12/26/2018

Někdy koncem listopadu mě popadla nutkavá potřeba utéct z Prahy. Hledala jsem letenky do nějakého poklidného a turisty nezaneřáděného přímořského města. Jenže, jak se ukázalo, v listopadu a prosinci se do podobných míst nelétá. A  když jo, tak za sumy, které jsem nebyla před Vánoci ochotná obětovat.

Nakonec jsem koupila ty nejlevnější letenky někam, kam letos kvůli nízké ceně létal před Vánoci snad každý. Taky jste letos viděli na instagramech a faceboocích tolik předvánočních fotek z Bruselu? To proto, že Ryanair nabízel levné letenky do Charleroi, odkud jezdí každou půlhodinu autobus téměř do centra belgické metropole.

První dojmy z Bruselu však v mém případě nebyly pozitivní. Hned po příjezdu jsem trochu bloudila na nádraží a v metru a pak jsem se dostala kamsi, kde to vypadalo jako v pařížských čtvrtích okolo Sacré-Cœur. Je to tu jako ve Francii, zhrozila jsem se v tu chvíli. Nakonec jsem svůj názor trochu poopravila a překřtila Brusel na Francii Light. Už proto, že  místní byli mnohem přátelštější a komunikativnější než Francouzi. A taky občas mluvili anglicky.

Obloha je tu modřejší a tráva zelenější

Za bonus považuji vydařené počasí. Před odletem jsem sice byla varovaná, že Brusel je město, kde není nikdy pěkné počasí, protože tu neustále poprchává, ale mám dojem, že tohle rčení by se dalo uplatnit spíš na Prahu. Zatímco nad Prahou se rozpínala šedivá masa, v Bruselu mě přivítala modrá obloha, zelenající se trávníky a příjemných 15 stupňů.

Nutno dodat, že Brusel není typické turistické město. Všechny hlavní zajímavosti tu projdete během víkendu. Já jsem navíc stihla ještě jedno muzeum a dlouhý spánek s línou snídaní.

Zážitků z Bruselu mám víc než na jeden článek, proto bych měla zdůraznit to hlavní:

Čurající chlapeček je malý

Slavná socha čurajícího chlapečka, o kterém jsme si povídali i ve škole, je prťavá. A velmi často ji převlékají do nějakého slušivého či méně slušivého oblečku. Nejspíš jde tak trochu o bruselskou obsesi, protože kromě chlapečka tu mají taky čurající holčičku Jeanneke Pis a čurajícího psa Zinneke Pis.

Všechno smažené, prosím. A čokoládu k tomu

V Bruselu jsem snad každý den jedla něco smaženého. Když jste turista, přijde vám, že se tu smaží hodně a skoro všechno. Proslulé jsou belgické hranolky, kterým jsem na chuť nepřišla. Kromě nich tu taky prodávají smažené sýrové kousky, smažené kuřecí, klobásy a podobný streetfood. Potěšitelné je, že si můžete vybrat z nepřeberného množství dipů, takže kromě obvyklé majonézy a kečupu si můžete objednat třeba i kari kečup nebo BBQ omáčku.

Čokoláda je taky všude. V centru pak najdete jeden voňavý obchod vedle druhého. Často si tu můžete koupit čokoládové bonbony na váhu. A pokud jste na tom podobně jako já, utratíte za ně spoustu peněz. Ty nejnaleštěnější obchody s čokoládou jsem našla v nákupní pasáži Galeries Royales Saint-Hubert.

Kdybych tu byla na romantickém výletě, asi bych se plácla přes kapsu a zašla na slávky, abych je srovnala s těmi, které servírují v Bruxxu.

Atomium!

Kromě Grand Place/ Grote Markt a okolních uliček v centru města jsem zajela k Atomiu. Dá se tu strávit hodně času, protože součástí vstupenky do téhle připomínky Expa 58 je taky vstup do blízkého muzea designu ADAM.

Evropský parlament

Evropský parlament byl pro mě jeden z taháků. Stejně jako jsem se podívala do Poslanecké sněmovny, Senátu, na Pražský hrad, řekla jsem si, že je dobré se podívat i sem. Mají tu audio průvodce ve všech jazycích členských zemí Evropské unie.

Belgian Comic Strip Center. Tady se potkávají šmoulové s Tintinem

Šmoulové jsou belgický vynález. Tyhle modrý podivíny jsem sledovala ještě jako dítě a vždycky přemýšlela, s kým chodí šmoulinka. Zato Tintin se mě nikdy nedotýkal, protože se mi popravdě ani nelíbí, jak je nakreslený, byť některá jeho dobrodružství znám.

V Belgii se proslavili komiksy a mají tady muzeum, které najdete asi 20 minut chůze od centra a jezdí sem i metro. Veškeré popisky tu mají v angličtině, ale některé komiksy jsou jen s francouzskými texty.

To belgické pivo je nějaké silnější

Jako fakt.

No Comments

Another Place. Trochu jiné místo v Liverpoolu

04/15/2018

Sedíme asi 40 minut v autobuse mířícím směrem z města a já naši polohu pro jistotu sleduji on-line, protože v liverpoolských autobusech nehlásí zastávky. Některé jsou navíc na znamení, a tak se krátký výlet za město může změnit v perné okamžiky. Pokud chcete někam trefit, musíte znát Liverpool. Nebo se zeptat řidiče a doufat, že si na vás ve správnou chvíli vzpomene.

Kdybychom byli v Praze, naše cesta by pravděpodobně trvala kratší dobu, ale v Liverpoolu staví autobusy téměř na rohu každého bloku. Můžete se spolehnout, že z jedné zastávky spolehlivě dohlédnete na následující. I na tu předchozí.

Liverpool pro pokročilé?

Another Place jsme na papírové mapě centra nenašli. Existenci pláže, na kterou se rozhodl umělec Antony Gormley rozestavit sto litinových soch, se autoři mapy rozhodli naznačit nenápadnou šipkou v levém dolním rohu. Nebýt předcestovní přípravy, nikdy se na podobné místo nepodíváme. A když se kamarádka, s níž jsem se do Liverpoolu vydala, ještě v Praze ptala, jestli vyrazíme na pláž, zněla její otázka spíš jako plán.

Autobus zamířil mezi nízké domy a bod na mapě mi ukazoval, že se konečně blížíme. Pak už stačilo projít jedním blokem poklidné příměstské čtvrti a před námi se rozprostřel travnatý pruh lemující pláž Crosby. Another Place není název pláže, ale uměleckého díla, stovky litinových soch obrácených čelem k moři, instalace, jejíž autorem je už zmíněný sir Antony Gormley. Kontroverzní litinové sochy nejdřív putovali napříč Evropou až nakonec zakotvily v Liverpoolu, kde stojí od roku 2007.

Běžte do muzea Beatles a pak…

Zatímco některé postávají v bezpečí suchého břehu, jiné se noří do vody i při odlivu. A je to zajímavá podívaná. Mezi sochami, z nichž každá prý váží asi 650 kilogramů, totiž procházejí místní venčící psy, fotí se tu turisté nebo pobíhají běžci. Zdálky jsem někdy trochu zaváhala, jestli se dívám na sochu, nebo na člověka klidně pozorujícího horizont.

A tak, pokud někdy náhodou zavítáte do Liverpoolu, běžte do muzea Beatles, které rozhodně stojí za vidění, a pak se běžte projít taky na pláž. Koupat se tu podle všeho stejně nesmí. Až po našem návratu do Prahy jsem zjistila, že pláž může být celkem nebezpečná, je tu spousta měkkého písku až bahna. To v kombinaci s rychlými přílivy a odlivy může pro případné plavce znamenat problém.

I v polovině března je však počasí v Liverpoolu příjemné a láká k dlouhým procházkám po pobřeží.

No Comments

Kiruna. Město, kde přestávají platit mapy

09/8/2017

Začalo září, dny se rychle zkracují, sluneční svit nabral podzimní nádech a ve švédské Kiruně se podle všeho začíná objevovat polární záře, světelné představení na obloze. Do tohoto města ležícího za polárním kruhem jsme se vydali v době, kdy se nikdy dostatečně nesetmí. Polární zář jsme tedy oželeli, namísto ní jsme se podívali 500 metrů pod zem a přesvědčili se, že mapy v tomhle severském městě už a nebo ještě neplatí.

Jednoho odpoledne jsme se vydali podívat na stavbu nové radnice. Tady bychom měli pokračovat rovně, usoudím. V jedné ruce držím mapu a rozhlížím se kolem sebe. Před námi měla vést cesta, jenže nevedla. Na vlastní kůži jsme se tak přesvědčili o tom, jak rychle se Kiruna mění. Nemůžete se tu spoléhat na papírové mapy ani Google Maps.

Takhle se stěhuje město

Budujeme pro vás nové město a infrastrukturu, dočetli jsme se na ceduli poblíž staveniště, kde vyrůstá nová radnice a celé obytné čtvrti. Ne snad, že by Kiruna radnici neměla nebo se do města přistěhovalo naráz tolik lidí (ne, uprchlíci za to fakt nemůžou). Důvod je jiný a zní trochu bláznivě. Město se stěhuje o více než tři kilometry na východ.

Osud Kiruny byl vždy ovlivněn těžbou železné rudy a dolem, který leží hned vedle železničního nádraží a co by kamenem dohodil od původní radnice. Těží tu státem vlastněná společnost LKAB, která plánuje posunout základní úroveň těžby zas o něco níž. Když si uděláte výlet na horu Luossavaaru a rozhlédnete se po okolí, uvidíte, jak blízko se těží. Jen málo chybí k sesunutí města pod kopec. Proto padlo rozhodnutí o stěhování.

Mnohé domy čeká demolice, přesunou se jen historicky cenné budovy a například celodřevěný kostel prý odborníci rozeberou a na určeném místě znovu postaví.

Ti, kterým hrozí ztráta domova, dostanou nové byty či domky a někteří si můžou i polepšit. Podoba bydlení se konzultuje s budoucími vlastníky nemovitostí a samotný přesun města byl dohodnut se zástupci radnice i s pastevci sobů v okolí.

Když pijete kafe a 1000 metrů pod vámi se doluje…

Samotný důl můžete navštívit, respektive jeho zákaznické centrum, které se nachází 500 metrů pod zemským povrchem. Když nasednete do autobusu v centru města a ten pak za několik okamžiků zamíří do černého tunelu v kopci, na chvíli se vám sevře hrdlo.

Společnost LKAB vybudovala v kopci silnice, jezdí tu osobní auta i autobusy nebo stroje. V návštěvnickém centru pak uvidíte výstavu těžebních strojů, kinosál a navštívíte místní kavárnu (švédská fika je fenomén platný i pod zemí). Zatímco jsme seděli u šálku kávy, o 1000 metrů níž se tvrdě pracovalo.

Přesun jako z pohádky. Nebo ne?

I během prohlídky dolu se mluví o přesunu města, psalo se o něm samozřejmě i ve světovém tisku. Neobjevilo se v něm třeba, že v částech Kiruny, které čeká demolice, se pořád uklízí a opravuje. Místní tak nepropadají depresi a neztrácejí vztah ke svému okolí.

Kiruna není Horní Jiřetín, jehož obyvatelé si dlouho nebyli jistí, zda nebudou nuceni opustit své domovy kvůli prolomení těžebních limitů. Možnost přesunu obce v Česku zřejmě nikoho nenapadla (a stejně by ji nikdo nezaplatil). Horní Jiřetín po zachování limitů ožívá, lidé opět staví a opravují domy, hlásal tisk. V Kiruně se opravuje pořád, lidé si tu nezoufají, někteří spíš kritizují.

V Kiruně jsme i během krátké návštěvy narazili na odpůrce přesunu. Na plakátech ve městě jsem zahlédla kritické ohlasy na vývoj města. Některé také připomínají obchodování LKAB s Čínou.

A při prohlídce původní radnice jsme narazili na muže, který litoval všeho toho bourání. Není to krása? ptal se nás. Měkké světlo se tu odráželo od dřevěných ochozů a obrovská hala působila jako obývací pokoj města. Tohle všechno padne. Vsadím se, že nová budova radnice nebude tak pěkná, povzdechl si.

No Comments