Dovolená ve Vietnamu II. Trang An, takhle nějak to musí vypadat v ráji

12/16/2019

Naše loďka se na klidné zelené hladině mírně houpe a za mnou se ozývá pravidelné pleskání vesel. Na turisticky oblíbené místo je tu až nevídané ticho. Krajinná oblast Tràng An je od roku 2014 zapsaná na seznam přírodního dědictví UNESCO a ročně ji zřejmě navštíví tisíce turistů. V polovině listopadu je tu však prázdno, a tak si můžeme užít projížďku po řece, výhledy na vrcholky stoupající z jinak ploché krajiny a procházky okolo buddhistických chrámů zasazených ve svazích kopců.

K některým musíme vystoupat nekonečně dlouhé kamenné schodiště, jiné chrámy na nás čekají hned nedaleko vodní hladiny a stanoviště turistických loděk.

Když veslují holky…

Většina veslařek jsou ženy a některé zvládají držet vesla chodidly a loď pohánějí relativně pohodlně nohama. Můžou si tak během téměř tříhodinové plavby mezi kopci, jeskyněmi a kláštery alespoň na chvíli odpočinout. Už na začátku výpravy jsme však vyfasovali vesla, a tak můžeme naší veslařce trochu pomoct. Anglicky se s ní sice nedomluvíme, ale horečnatě na nás mává, když během procházky okolo jeskyň a buddhistických klášterů zamíříme špatnou cestou.

Snažím se veslovat, rozhlížím se okolo sebe a jsem trochu naměkko. Krásnější přírodu jsem asi nikdy neviděla, říkám si, když vystupujeme u posledního ze třech klášterů postavených v okolních skalách. Když k němu pomalu vystoupám po kluzkých kamenných schodech, uslyším klidné tóny hudby a najednou mi nevadí parné horko, rozcuchané vlasy ani cokoliv jiného, co se náhodou dotýká mé komfortní hranice. Jsem tady, abych mohla vnímat vnitřní pohodu a spokojenost, abych se mohla smát a objevovat všechno nové.

Hang Múa, to je romantika

K Trang An jsme se dostali na kolech, která jsme si půjčili v našem hotelu v Ninh Binh, malé obci nedaleko téhle přírodní oblasti. Deset kilometrů jsme ujeli volným tempem za necelých 30 minut, přičemž mám dojem, že jsme asi víc sledovali okolní krajinu než provoz na silnici. Ulice byly naštěstí prázdné a kraj rovinatý, a tak ani přehazovačka nebyla třeba. Vzhledem k tomu, že moje kolo hlasitě skřípalo, byla jsem vcelku ráda, že se bez ní obejdu.

Od Trang An jsme dál pokračovali k vyhlídce Hang Múa, Tančící jeskyni, kam jsme vyšplhali v turistických průvodcích avizovaných 500 schodů těsně před západem slunce. Na vrcholu se nám pak naskytl výhled na kopce vystupující z vodní plochy a řeky Ngo Dong, tmavě žlutá rýžová pole a lekníny.

BBQ na jídelním stole

Dole pod vyhlídkou se pak nachází malý park s jezírky, restauracemi a lampiony. Ještě chvíli po západu slunce jsme seděli na houpačce a sledovali okolní krajinu. A pak jsme se za tmy vydali zpátky.

Krevety se skleněnými nudlemi a grilování hovězího přímo na stole v restauraci

Nebylo to ideální rozhodnutí, protože ani jedno z našich kol nemělo osvětlení, ale čirou náhodou jsme dojeli ke stylové restauraci, kde nás celé upocené a špinavé přivítali. A stálo to za to. Můžete si tu totiž ogrilovat maso přímo na stole a mimo jiné tu podávají výborné skleněné nudle s krevetami. Pokud tedy zavítáte do Ninh Binh, zajděte do restaurace Bbq hải sản.

Co jste se tu už o Vietnamu dočetli?

Dovolená ve Vietnamu I. Co vzít s sebou a co nechat doma?
Dovolená ve Vietnamu II. Trang An, takhle nějak to musí vypadat v ráji
Dovolená ve Vietnamu III. Jak jsme v Hanoji navštívili Ho Či Mina

No Comments

Dovolená ve Vietnamu I. Co vzít s sebou a co nechat doma?

11/30/2019

Někdy v říjnu padl nápad, že bychom mohli vyrazit na dovolenou. Nejlépe někam daleko. Stačí hodit do batohu dvě trička, jedny kraťasy a vyrazit. Jen tak, bez velkého plánování. Jenže takhle to obvykle nefunguje.

„Jedete na 14 dní a chceš se zabalit do 30 litrů? To pojedeš docela na prasáka, ne?“ divil se mi kolega. Ve skutečnosti můj batoh o objemu 30 litrů vážil něco okolo sedmi kilogramů. Ale kdybych si zabalila o polovinu všech těch krámů méně, udělala bych lépe.

Kraťasy? Příště je možná nechám doma

Nejčastěji jsem ve Vietnamu nosila dlouhé legíny, které obvykle beru na lezení nebo na jógu. Jsou původně určené pro běžkyně a koupila jsem je v H&M. Někdy mi v nich bylo sice horko, ale na bocích větraly prostřednictvím síťované vrstvy a ani po několika dnech úporného nošení nezačaly páchnout. Na tento švédský řetězec jde o překvapivě dobrou kvalitu.

Kraťasy by se sice do horkého a vlhkého počasí hodily více, ale pokud chcete navštívit pagody, zapomeňte na ně. Do většiny z nich vás v kraťasech nepustí. Stejné pravidlo platí pro tílka. Valná většina buddhistických klášterů trvá na tom, aby návštěvníci zakryli kolena a oblast ramen. A protože nikdy nevíte, kdy na pagodu natrefíte, přišlo mi jednodušší nosit hlavně dlouhé legíny a trička s krátkým rukávem.

Pro jistotu připomínám, že asi v polovině cesty jsme si nechali veškeré oblečení vyprat. Tuto službu nabízí ve Vietnamu valná většina hotelů a ubytovacích zařízení.

Léky

Na cestu do Asie jsem se balila v podstatě stejně jako bych se balila na cestu po Evropě, jen jsem vzala větší množství léků proti alergii, protože jeden nikdy neví, a taky nějaký ten Coldrex a Ibalgin navíc.

Kromě toho jsem vzala také Endiaron, kdyby si zažívání nevědělo rady s vietnamským jídlem. Podle doporučení na internetu jsem si měla koupit i antimalarika, ale nakonec jsem cestovala bez nich.

Nechala jsem se očkovat s rýmou a takhle to dopadlo

Pro cestu do Vietnamu se doporučuje očkování proti tetanu, žloutence typu A a B a břišnímu tyfu.

V mém případě bylo třeba doplnit jen očkování proti břišnímu tyfu. To jsem podstupovala s rýmou a možná i lehkou teplotou. Lékařka mi řekla, že to rozhodně nevadí, internet také radil spíš očkovat, ale pro příště se očkování během i lehké nemoci raději vyhnu. Dva dny po očkování jsem dostala horečky a několik dní jsem nemohla vůbec jíst. Těžko říct, jestli za to mohlo jen samotné očkování, ale domnívám se, že svůj podíl rozhodně neslo.

Tampóny ve Vietnamu

Nikde jsem ve Vietnamu neviděla prodávat tampóny, a tak myslím, že tam nejsou tak rozšířené. Proto bych doporučovala vzít více než nutnou zásobu s sebou. Naopak kondomy měli snad v každém lépe zásobeném obchodě ve Vietnamu.

Nainstalujte si Grab

Grab je mezinárodní firma se sídlem v Singapuru a také stejnojmenná aplikace, jejíž pomocí si můžete objednat odvoz ve větších vietnamských městech. Funguje na stejném principu jako u nás známý Uber. Grab jsme sice nepoužívali často, ale pomohl nám třeba dostat se téměř za šera z džungle zpět do civilizace v přepočtu za méně než tři stovky korun.

Nebudeš krásná, varovala mě kamarádka

Ještě před odjezdem mi radila kamarádka s nákupem funkčního oblečení. „Nebudeš ale krásná,“ varovala mě. Nakonec to nebylo tak hrozné. Nebyla jsem sice dokonale učesaná a voňavá, ale cítila jsem se pohodlně. A to bylo hlavní. Člověk si nakonec vystačí s málem.

Co se tu o Vietnamu ještě dočtete?

Dovolená ve Vietnamu I. Co vzít s sebou a co nechat doma?
Dovolená ve Vietnamu II. Trang An, takhle nějak to musí vypadat v ráji
Dovolená ve Vietnamu III. Jak jsme v Hanoji navštívili Ho Či Mina

No Comments

Cesta z Prahy. Jak jsem se vydala do adventního Bruselu

12/26/2018

Někdy koncem listopadu mě popadla nutkavá potřeba utéct z Prahy. Hledala jsem letenky do nějakého poklidného a turisty nezaneřáděného přímořského města. Jenže, jak se ukázalo, v listopadu a prosinci se do podobných míst nelétá. A  když jo, tak za sumy, které jsem nebyla před Vánoci ochotná obětovat.

Nakonec jsem koupila ty nejlevnější letenky někam, kam letos kvůli nízké ceně létal před Vánoci snad každý. Taky jste letos viděli na instagramech a faceboocích tolik předvánočních fotek z Bruselu? To proto, že Ryanair nabízel levné letenky do Charleroi, odkud jezdí každou půlhodinu autobus téměř do centra belgické metropole.

První dojmy z Bruselu však v mém případě nebyly pozitivní. Hned po příjezdu jsem trochu bloudila na nádraží a v metru a pak jsem se dostala kamsi, kde to vypadalo jako v pařížských čtvrtích okolo Sacré-Cœur. Je to tu jako ve Francii, zhrozila jsem se v tu chvíli. Nakonec jsem svůj názor trochu poopravila a překřtila Brusel na Francii Light. Už proto, že  místní byli mnohem přátelštější a komunikativnější než Francouzi. A taky občas mluvili anglicky.

Obloha je tu modřejší a tráva zelenější

Za bonus považuji vydařené počasí. Před odletem jsem sice byla varovaná, že Brusel je město, kde není nikdy pěkné počasí, protože tu neustále poprchává, ale mám dojem, že tohle rčení by se dalo uplatnit spíš na Prahu. Zatímco nad Prahou se rozpínala šedivá masa, v Bruselu mě přivítala modrá obloha, zelenající se trávníky a příjemných 15 stupňů.

Nutno dodat, že Brusel není typické turistické město. Všechny hlavní zajímavosti tu projdete během víkendu. Já jsem navíc stihla ještě jedno muzeum a dlouhý spánek s línou snídaní.

Zážitků z Bruselu mám víc než na jeden článek, proto bych měla zdůraznit to hlavní:

Čurající obsese

Slavná socha čurajícího chlapečka, o kterém jsme si povídali i ve škole, je prťavá. A velmi často ji převlékají do nějakého slušivého či méně slušivého oblečku. Nejspíš jde tak trochu o bruselskou obsesi, protože kromě chlapečka tu mají taky čurající holčičku Jeanneke Pis a čurajícího psa Zinneke Pis.

Všechno smažené, prosím. A čokoládu k tomu

V Bruselu jsem snad každý den jedla něco smaženého. Když jste turista, přijde vám, že se tu smaží hodně a skoro všechno. Proslulé jsou belgické hranolky, kterým jsem na chuť nepřišla. Kromě nich tu taky prodávají smažené sýrové kousky, smažené kuřecí nebo klobásy a podobný streetfood. Potěšitelné je, že si můžete vybrat z nepřeberného množství dipů, takže kromě obvyklé majonézy a kečupu si můžete objednat třeba i kari kečup nebo BBQ omáčku.

Čokoláda je taky všude. V centru pak najdete jeden voňavý obchod vedle druhého. Často si tu můžete koupit čokoládové bonbony na váhu. A pokud jste na tom podobně jako já, utratíte za ně spoustu peněz. Ty nejnaleštěnější obchody s čokoládou jsem našla v nákupní pasáži Galeries Royales Saint-Hubert.

Kdybych tu byla na romantickém výletě, asi bych se plácla přes kapsu a zašla na slávky, abych je srovnala s těmi, které servírují v Bruxxu.

Atomium!

Kromě Grand Place/ Grote Markt a okolních uliček v centru města jsem zajela k Atomiu. Dá se tu strávit hodně času, protože součástí vstupenky do téhle připomínky Expa 58 je taky vstup do blízkého muzea designu ADAM.

Evropský parlament

Evropský parlament byl pro mě jeden z taháků. Stejně jako jsem se podívala do Poslanecké sněmovny, Senátu, na Pražský hrad, řekla jsem si, že je dobré se podívat i sem. Mají tu audio průvodce ve všech jazycích členských zemí Evropské unie.

Belgian Comic Strip Center. Tady se potkávají šmoulové s Tintinem

Šmoulové jsou belgický vynález. Tyhle modrý podivíny jsem sledovala ještě jako dítě a vždycky přemýšlela, s kým chodí šmoulinka. Zato Tintin se mě nikdy nedotýkal, byť některá jeho dobrodružství znám.

V Belgii se proslavili komiksy a mají tady muzeum, které najdete asi 20 minut chůze od centra a jezdí sem i metro. Veškeré popisky tu mají v angličtině, ale některé komiksy jsou jen s francouzskými texty.

To belgické pivo je nějaké silnější

Jako fakt.

No Comments