Přestala jsem cestovat. Skoro
S rodinou se nevídáme často, o to bývají naše setkávání intenzivnější. Jednoho vánočního odpoledne jsem to vyřešila poměrně jednoduše. Zaměstnala jsem se doléváním skleniček a servírováním jídla.
Na jakou dovolenou nejradši vzpomínáš? zaskočil mě strejda nahodilou otázkou, jako bych už cestování neměla v plánu. Neuměla jsem mu odpovědět. Na místa, která jsem navštívila, nevzpomínám. Alespoň ne v tom pravém slova smyslu. Stala se součástí mého života, případně jsem o nich napsala sem.
Útěky je třeba plánovat
Strejda měl však do jisté míry pravdu. Necestuji. Mohlo by se také zdát, že jsem finančně odpovědnější a spořím na nedoplatky za energie. Tím pravým důvodem je však spíš ztráta motivace k nahodilým útěkům.
Dřív jsem totiž cestovala neplánovaně, abych si co nejrychleji odpočinula od práce a lidí, abych všechno hodila za hlavu a mohla si prostě jenom prohlížet svět. Jenže moje nové já chce postupovat promyšleněji a útěky dostatečně plánovat.
Tenhle můj nový pohled nepasoval do atmosféry nostalgických vánočních rozhovorů. A tak za mě odpověděla máma: Ve Vietnamu se ti líbilo, viď? Místo odpovědi jsem jen kývla.
Zdá se, že pouze jediné město vybočuje z mého postcestovatelského období. Berlín. V roce 2023 jsem se tu ocitla třikrát. Poprvé hned v březnu, kdy jsme v pátek odpoledne nasedli na Florenci na autobus. Cesta začala brzkým útěkem z práce a zamáváním jízdenkami před očima chlapíkovi, který polehával na naší dvousedačce. Odkráčel a za sebou nechal vrstvičku vyloupaných pistácií.
Kvůli téhle restauraci obětuji účes
Březnový Berlín byl studený a šedivý, což nezní příliš inspirativně. Jenže právě tehdy jsem tu objevila několik zajímavých míst a podniků, kam se ráda vracívám.
Tím prvním z nich je pořád ještě renovací vonící Humboldtovo fórum zahrnující Etnologické muzeum v Berlíně a Muzeum asijského umění. Jde o štědrý prostor, kde bych dokázala strávit celé odpoledne. A pokud se nic nezměnilo, vstup do stálých expozic je zdarma.
Mou stálicí se pak stala indická restaurace Saravanaa Bhavan, před kterou obvykle postávají skupinky Indů čekající ve frontě na volný stůl. Berlínská obědová špička je nemilosrdná. Kvůli dose a troše štiplavého koření jsem však ochotná obětovat účes a čekat na větrném Postdamer Platzu.
To je vegetariánská restaurace? zvedl tázavě obočí kamarád, který mě vzal s sebou na otočku do Berlína. Zněl trochu zklamaně a já zaskočeně, protože jsem si ani nevšimla, že tu nepodávají kuřecí, jehněčí nebo dary moře. Mně vlastně vegetariánské jídlo nevadí, dodal.
Zažít hygge
Úplnou náhodou jsem narazila na kavárnu Chocolateria Sünde se stěnami polepenými svatými obrázky a pohodlným gaučem. Jediným zdrojem tepla je tu krb na dřevo a paní majitelka si za proskleným barem obvykle notuje do rytmu starých tureckých šlágrů.
Podávají tu výbornou horkou čokoládu, skvělé zákusky a moje srdce roztálo, když jsem tu narazila na severskou lékořici. Ano, i v hipsterském Kreuzbergu se dá prožít hygge se vším všudy.
A tak si říkám, že možná ani nemusím vyrážet za hranice často nebo daleko. Stačí jen ten pocit.