Čím větší šneci, tím větší odpovědnost

12/18/2016

„Oni brzy umřou,“ říkala jsem si a přikládala tak další rozumný argument, proč si doma nechat terárium se dvěma obřími šneky původem z rovníkové Afriky, jejichž ulita může dorůstat klidně i 20 cm. To jsem si ještě neuvědomila, že mi v tom malém proskleném prostoru lezou zvířata, která by se mohla ve volné přírodě rozmnožit nečekaně rychle.

Oblovky

Až po několika týdnech, co jsem se stala majitelkou dvou oblovek, jsem začala googlovat, co jsou vlastně zač. Tušila jsem, že je mám krmit salátem, jednou za 14 dní vyměnit podestýlku a také si dávat pozor, aby se mi náhodou nerozmnožili. Tahle zvířata nemůžu pustit do přírody, protože v Česku nemají přirozené nepřátele. Kromě lidí.

Zkušenosti s oblovkami mají obyvatelé Floridy, kteří se už podruhé potýkají s jejich invazí. Ta první přišla v 60. letech a vyžádala si 10 let tvrdé práce. Oblovek se totiž zatím nedá zbavit jinak než prohrabáváním listí a ručním sběrem nebo s pomocí cvičených psů, kteří jsou prý schopni šneky vyčmuchat. „Tohle není žádné sci-fi, to je realita,“ vysvětlovali zástupci floridského zemědělského úřadu obyvatelům ještě minulý rok ve videu, které může svou atmosférou snadno konkurovat i Hitchcockovým Ptákům.

U nás jde zatím jen o domácí zvíře, které chová poměrně dost lidí kvůli nenáročnosti. Šnekovi nemusíte dělat společnost, nevyžaduje venčení ani hlazení nebo pravidelnou výměnu vody v misce. Stačí, když mu jednou za čas hodíte zeleninu a pravidelně měníte podestýlku. Jen těžko si ale lze představit, že všichni majitelé těchto zvířat zůstanou soudní a odpovědní a podaří se jim udržet obří šneky v terárku, kam patří.

Teď už jen doufám, že mi neutečou…

No Comments

Chybí mi statistika na kelímky s kávou aneb odchod z práce po 7 letech

06/1/2016

Nejvíc stresu zažívá člověk během rozchodů, při stěhování nebo hledání nového pracovního místa, tvrdila moje bývalá učitelka švédštiny těsně po rozchodu s partnerem. V té době plánovala změnu práce i stěhování.

Vzpomněla jsem si na ni v podvečer posledního májového dne, kdy jsem svému už téměř bývalému kolegovi vysvětlovala, že už mu stačí jen tři roky a bude tu pracovat stejně dlouho jako já, tedy sedm let.

Sedm let je delší doba než jakýkoliv můj dosavadní pronájem. Za tu dobu jsem se stihla několikrát přestěhovat a také prožít pár rozchodů, hádek s přáteli a setkávání s novými. Když jsem před jiným kolegou zmínila, jak se mi bude stýskat, jen vrtěl hlavou a odmítal chápat moje nadšení pro genius loci našeho pracoviště.

Právě při odchodu se projevila problematičnost redakční práce. Zatímco tesař vyrobí stůl a pletařka nebo pletař uplete slušivou šálu, moje práce neustále začíná a nikdy nekončí. Pokusila jsem se to všechno alespoň vyčíslit. Podle všeho jsem napsala 2076 článků, nafotila okolo 5 tisíc snímků a 9725 fotek jsem upravila a přidala k nim popisek, navíc jsem stříhala a upravovala zvukový i obrazový obsah…

Ale na kelímky s kávou, kterou jsem si často dopřávala s kolegy a kamarády, statistiku nemám.

1 Comment

Stěhovací minimum

12/19/2015

„Letos ses stěhovala jen jednou. Už se usazuješ,“ ohodnotil mi uplynulý rok kamarád napůl v žertu. A napůl vážně, protože jsem se v životě stěhovala opravdu mnohokrát (v roce 2014 jsem to stihla dokonce dvakrát). Neplánovala jsem to tak. Balení a vybalování věcí nepatří mezi moje koníčky. Stěhovala jsem se kvůli rozchodům i kvůli laxnímu majiteli bytu, kterého nezajímalo, že mi pokoj začíná obrůstat černá plíseň a z radiátoru téměř nepřetržitě ukapává voda.

V komoře se mi povaluje několik velkých stěhovacích krabic z IKEA, které se osvědčily, a v hlavě název stěhovací firmy, jež mě nezklamala. Není totiž nic horšího než přesunování se na jinou adresu s pomalými a nervozními stěhováky, kteří si během jedné hodiny potřebují dát tři pauzy na cigáro, přičemž vy byste to nejradši měli za sebou. Navíc vám v hlavě naskakuje představa rychle se zvyšující ceny za celou akci, protože stěhováci si účtují hodinovou sazbu. Jenže oni jen mávnou ležérně rukou a pak navrhnou platbu bez daně. Protože by to tak mohlo být pro obě strany jednodušší.

Z míry vás může vyvést i jakékoliv zřizování nebo rušení služeb. Třeba v okamžiku, kdy se slečna za pultem na pobočce O2 diví, že nemám televizor. „Myslíte jako, že nemáte ten přístroj?“ ujišťuje se. „Přesně tak,“ odpovídám a poprvé po mnoha letech, během nichž se bez televize hravě obejdu, se cítím trochu nemístně. A to je na holku, která se tolikrát stěhovala, poměrně unikátní okamžik.

No Comments