Jak jsem začala vyrábět vlastní mycí přípravek na nádobí (a taky sliz)

21. 06. 2016 |

Kdo by řekl, že v naší domácnosti budu produkovat větší objem slizu než obří hlemýždi, které chová moje spolubydlící! Pochvalné věty o povedeném mycím slizu padaly na kurzu výroby domácích čistících prostředků pořádaných Liškou Mazanou poměrně často. Když jsem se později o workshopu zmínila před jedním kamarádem, potutelně se usmíval. V tu chvíli došlo na vysvětlování, že skutečně nejsem bio žena.

Výroba čehokoliv doma se pořád považuje za poměrně podivnou činnost. Zvlášť když se nejedná o jídlo. To se stalo téměř modlou. Každý ho nakupuje, objednává a ještě než ochutná, nezapomene uploadnout fotku na Instagram. Podobným fenoménem se ale zatím kosmetika nebo čistící prostředky nestaly.

Olivové mýdlo, soda, ocet a oleje

Na kurz Lišky Mazané jsem šla se smíšenými pocity. Moje očekávání bylo prosté – naučit se vyrábět prostředek na nádobí, který mi nebude ničit ruce a současně si poradí s mastnotou. Obvyklé prostředky to v mém případě nezvládají, byť se výrobci v reklamách dušují, že ano a na televizních obrazovkách předvádějí rodinnou idylku doplněnou o mytí nádobí ve dřezu plném zářivě bílé pěny.

Výroba mycích prostředků je jednoduchá, levná a i v domácích improvizovaných podmínkách mi zabere asi 15 minut, tedy méně času než bloudění po supermarketu a vybírání z různých značek, barev a vůní čističů. Obvykle stačí olivové mýdlo, prací soda, ocet, přírodní esenciální olej a horká voda nebo destilka. Na internetu najdete různé návody.

Sliz s vůní levandule

A tak už asi měsíc umývám nádobí vlastnoručně vyrobeným prostředkem s přírodní vůní levandule. V zimě si ale dokážu dost dobře představit těžší vůni smíchanou s několika kapkami citronové esence (protože citron a levandule jsou antibakteriální přísady).

Má to hned několik výhod:

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *