Jak jsem opravovala těsnění foťáku Ricoh 500G

04/29/2015

Po nějaké době hledání a pátrání se mi podařilo objevit foťák na film, který by se mi vešel do kabelky, nebyl příliš těžký a ještě by měl možnost manuálního nastavení. A tak jsem díky upozornění jednoho mého fotografického známého přišla k dálkoměru Ricoh 500G, který se původně prodával v 70. letech. Vydražila jsem ho na eBay, nedočkavě čekala na doručení a hned nafotila první zkušební film. Jenže výsledek mě zklamal.

Osvícená fotka z Ricoh500G

Samozřejmě, že někdy může osvícená fotka zaujmout, ale mě osvícený kinofilm spíš rozladil. Rozhodla jsem se proto nahradit staré těsnění zadních dvířek foťáku za nové, aby k dalšímu osvícení už nedošlo.

Pokud jste se někdy setkali se stejným problémem, můžete se inspirovat mým návodem na opravu.

Potřebujete:

  • odlakovač s acetonem (dámské řešení, vím), vatu nebo papírové kapesníky,
  • utěrky na čištění elektroniky,
  • dřevěné špejle,
  • černou (látkovou) plsť o tloušťce 1 nebo 1,5 milimetrů, kterou seženete snad v každém hobby obchodě (lepší je samolepící varianta, protože na zadní bílou stranu si můžete pěkně vyznačit naměřené rozměry),
  • kus papíru a lepící pásku,
  • nůžky, krejčovský metr, tužku, lepidlo (pokud nepoužíváte samolepící plsť).

I tohle potřebujete

A jak na to? Nejprve jsem druhou část foťáku přikryla papírkem, který jsem po stranách přilepila, aby se nečistoty náhodou nedostaly až k objektivu.

Otevřený foťák Ricoh 500G

Teď už můžete začít s odstraňováním staré těsnící pěny, která byla v mém případě i lehce navlhlá. Pro odstranění jsem použila nejprve odlakovač a vatové odličovací tampony. Dejte pozor na desku uprostřed dvířek, pracujte skutečně jen v místech, ze kterých chcete odstranit staré těsnění. Můžete použít třeba i dřevěnou špejli.

Čistící etapu dokončete ubrousky na čištění elektroniky. Jsou jemně vlhčené a odstraní poslední zbytky staré černé pěny. Dvířka musejí být před nalepením nové vrstvy co nejčistší.

Dvířka musejí být co nejčistší

Asi nikdy to nebude úplně ideální, ale takhle to stačí. Teď můžeme přikročit k lepení, které jsem si trošku zjednodušila. Nesnažila jsem se vystřihnout z plsti kompletní tvar dvířek, naopak. Dvířka jsem si pomyslně rozdělila na několik obdélníků, jak můžete vidět na následujícím obrázku, ty pak změřila krejčovským metrem, jenž dobře kopíruje tvar, a pustila se do stříhání.

Dvířka jsem si rozdělila na několik obdéníků

Na plsť jsou nejlepší ostré nůžky, ale nemusíte se bát, není třeba stříhat na milimetr přesně, látka se trochu natáhne, případně si můžete vypomoct dalším úzkým proužkem.

Takhle jsem začala

Budete potřebovat trošku trpělivosti, ale myslím, že to není nic složitého. Nové těsnění vypadá následovně.

Nové těsnění

A konečný výsledek? Přiznejme si, že není dokonalý. Budu muset ještě trochu utěsnit okraje dvířek. Zbavila jsem se však nevzhledných osvětlených pruhů na negativu. Tentokrát jsem fotila na Lomography X-Pro 200, což byla asi chyba. Výsledné fotky jsou podivně žluté.

katedrála svatého Víta

UPDATE: Nové těsnění funguje

Poté, co jsem s naštváním sobě vlastním odtrhla mnou vyrobené těsnění a nalepila novou vrstvu filcu, vše funguje bez problémů, byť po těchto slovech raději ťukám na dřevo. Utěsnila jsem navíc pravý a levý okraj dvířek a také jsem přidala další vrstvu filcu k hledáčku. Tady je výsledek!

Invalidovna

No Comments

Odpoledne v temné komoře aneb učila jsem se vyvolávat filmy v Analogue

03/18/2015

Vyvolávání filmů mi z pohledu nezasvěceného laika vždycky přišlo jako poměrně náročná zábava, ke které je třeba spousta vaniček a kádinek, kleští a chemikálií. Návodů na internetu sice najdete spoustu, jenže není nad to si všechno osahat s člověkem, který všechno už dávno umí. Pokud někoho takového znáte a dotyčný je ochotný se vám věnovat, pak gratuluji. Pokud ne, je kurz nejjednodušší řešení. A tak jsem raději zaklapla notebook a vyrazila na workshop pořádaný v obchodě Analogue, kde seženete spoustu lomografických fotoaparátů.

Jeden foťák od Lomography koneckonců také vlastním. Kdysi jsem dostala k Vánocům Dianu Mini. To vážně fotí? divil se před lety jeden můj známý a já se málem urazila. Myslel si snad, že pobíhám po městě s modelem fotoaparátu a focení jen předstírám?

A co vás na kurzu čeká?

  1. Půjčíte si foťák (nebo si přinesete svůj) s černobílým filmem. Vypůjčila jsem si La Sardinu, kterou jsem nikdy dřív nedržela v ruce. I proto mi fotky vyšly dost rozmazaně. Jenže, jak prý tvrdil slavný Henri Cartier-Bresson, ostrost je buržoazní koncept (popravdě vůbec netuším, zda něco podobného slavný fotograf prohlásil, ale můj známý Fejkolejka tvrdí, že ano), takže není třeba si z toho dělat těžkou hlavu.
  2. Dostanete hodinu na to, abyste nafotili 24 snímků, což jde poměrně snadno, protože Analogue sídlí v turisticky fotogenické oblasti pod Pražským hradem.
  3. Vrátíte se a začnete vyvolávat film. Po obědě se pustíte do zvětšování fotek.

Výsledek stojí za to. Kromě vyvolaného filmu a nazvětšovaných fotek jsem si připomněla, jak je fotografie zajímavý proces, který můžete ovládat od zmáčknutí spouště až po konečný obraz. Pokud to tedy umíte.

Teoreticky vás může vyvolávání fotek přimět k hloubavějšímu uvažování o expozici. Navíc je třeba dodat, že když už se rozhodnete pro domácké vyvolávání černobílých filmů, můžete ušetřit.

Výsledek workshopu

No Comments