Přišel čas na pořádnou nemoc
Rýmička, na kterou se sice neumírá, ale dokáže vám pěkně znepříjemnit život, když si zapomenete kapesník, kašlík, plné dutiny, hlas, který se čím dál víc podobá huhlání než běžné výslovnosti zdravého člověka, a únava celého těla. Může to být nachlazení, viróza nebo chřipka, ale vám je to vlastně jedno, protože není podstatné, jak se nemoci říká, ale že vůbec je.
Ke mně přichází obvykle v době, kdy v novinách nadšeně hlásí ubývající počet nakažených chřipkou. Bývá to období, kdy ve vzduchu lehce zavoní jaro a vaši přátelé přidávají na Facebook fotky prvních sněženek a bledulí, setkáních u kávy na balkonech nebo procházek se psy. „Včera jsem měla jarní kabát!“ sděluje mi dokonce jedna známá a v jejím hlase je znát i ten vykřičník na konci věty v podobě nadšeného zvolání. Modrá obloha láká jít ven, případně si sednout do kavárny a líně se dívat okolo.
Zmínkou o kavárně se dostávám k další nemilé vlastnosti různých nemocí, které jsem vyjmenovala výše. Jakmile jsem nemocná, přestávám mít chuť na kávu, případně k ní mívám dokonce odpor. Těžko říct, jestli jde o naučený zvyk okoukaný z lifestylových plátků, ve kterých radí nepít kávu v dobách nachlazení. Nebo tělo současného člověka přece jen dokáže vycítit, co pro něj je a co není dobré?