Asi ten nejlepší prodloužený víkend jsem strávila v Berlíně. A navíc úplně sama

20. 11. 2015

Vzpomínám na léto, kdy jsme se s mámou vydaly k moři. Byl právě začátek dobrodružných 90. let a my jezdily na sever Itálie, kde jsme žasly nad tím, že jediné kafe není turek nebo instantní a přicházely na chuť boloňským špagetám. Ve stejném turnusu zájezdu s námi jela i mladá žena a uprostřed všech těch veselících se rodin a zamilovaných párů byla úplně sama. Pamatuji si, jak ji tehdy máma obdivovala, protože jet samotná na dovolenou, to chce odvahu.

Utekla řada let a já jsem se na podobnou dovolenou nevydala. Vždycky se našel někdo, kdo se ke mně přidal. Až do letošního léta, kdy padlo spontánní rozhodnutí vydat se na prodloužený víkend do Berlína. O samotě. Protože jsem potřebovala pauzu a žádný reálný prázdninový plán se přede mnou nerýsoval.

Berlin-Alexanderplatz

Vystačíš si s obrázky

Plánování zabralo několik desítek minut klikání na internetu, domlouvání se s kolegou a taky jednu schůzku s kamarádkou. „Přinesla jsem ti průvodce,“ podávala mi V. s úsměvem úzkou brožuru. Že je celá německy a já jsem toho od střední školy hodně zapomněla? „Nevadí. Vystačíš si s obrázky,“ nenechala se rozhodit.

Vybavená průvodcem a seznamem míst, která chci vidět, jsem odjela do Berlína ranním vlakem a všechny starosti jsem se snažila hodit za hlavu. To se mi nakonec podařilo, protože samota, která se na první pohled může jevit jako poměrně depresivní záležitost, je očišťující.

Když stehna pálí a nohy bolí…

Během objevování hlavních berlínských taháků jsem nesčetněkrát slyšela slavný výrok Ronalda Reagana If you seek liberalization, come here to this gate. Mr. Gorbachev, open this gate. Mr. Gorbachev, tear down this wall! a opakovaně zhlédla záznamy z pádu Berlínské zdi. Pořád dokola. A stejně se mě to pokaždé vždy dotklo, protože co se podobá víc napínavému hollywoodskému dramatu se happyendem než spojení jednoho roky rozděleného národa?

„Vy se ani nezadýcháte,“ podivoval se v neděli ráno odvážný turista, který ve stejný čas zdolával schody vedoucí na vrchol berlínského vítězného sloupu. Měl pravdu, zadýchaná jsem nebyla, ale stehna mě nesnesitelně pálila a asi v polovině výstupu jsem zapochybovala, že vůbec dojdu nahoru. Jen jsem zatnula zuby a šlapala dál. Přece se nepřipravím o tu chvíli mezinárodního obdivu, honilo se mi hlavou.

Jako osamocená cestovatelka jsem si už doma naplánovala program. Večer jsem pak uléhala s uchozenýma nohama a říkala si, jestli jsem se radši neměla vydat k moři.

Berlínská zeď

Shrňme to! Proč je podle mě dobrý nápad vydat se na dovolenou o samotě?

  1. Nemusíte se nikomu přizpůsobovat. To znamená, že můžete jíst čokoládu v posteli, denně svačit currywurst nebo jinou dietní šílenost a jít právě tam, kam se vám zachce.
  2. Protože samota vede člověka k samostatnosti. A ta se vždycky hodí.
  3. Když vám právě chybí společnost, můžete se začít seznamovat, ať už s místními nebo jinými turisty.
  4. Promyslíte vše, co vás doma tížilo, protože na novém místě odpadají tlaky okolí.
  5. Máte čas na focení, běhání, čtení před spaním, fénování vlasů, pojídání masa, objevování světa… Nebo na něco úplně jiného.

Comments are closed.