Po roce zas Velikonoce
Velikonoce. Pro mě znamenají především dva dny volna, které křesťané velmi prakticky spojili s víkendem. V zemi bezvěrců slavíme křesťanský svátek, jenž si mnozí připomínají pohanskými zvyky, případně vůbec nijak.
V naší rodině jsme Velikonoce pojímali spíš jako kulinářskou výzvu a příležitost k pečení mazanců a velikonoční nádivky, kterou moje máma dokonce pekla dokonce i na zakázku. Předpokládám, že se prací snažila zaměstnat a přehlušit tak smuné a lehce morbidní vyznění tohoto jarního svátku.
Jsou to totiž právě Velikonoce, kdy vzpomínáme na zesnulé babičky a dědy. Ruku v ruce s každoročními záběry Filipínců nechávajících se dobrovolně přibít ke křížům působí Velikonoce ještě o trochu děsivěji.
Velikonoční praktiky
Jednou jsem se s naivní představou klidných Velikonoc v přírodě vydala na venkov. Jenže nakonec jsem dostala na zadek a přes nohy tvrdými pomlázkami od místních značně přiopilých mužů. Nemusím snad dodávat, že jsem si v tu chvíli přála být úplně někde jinde, jen ne na tradiční oslavě Velikonoc.
Když se negativně zmíním o pomlázce, často se mi dostává nepochopení. Chudáci naše tradice, odvětil před lety jeden můj kamarád. Jenže v případě pomlázky, jak ji známe dnes, jde o tradici relativně novou. Jak jsem se dočetla, nejstarší zpráva o pomlázce pochází z Postily studentů pražských z roku 1369. Šlo však o docela jiný koncept.
Na Velikonoční pondělí a úterý se prý manželé a milenci vzájemně mrskali a plácali metlami i rukama, házeli do vody nebo polévali. Původní tradice tak vyznívá spíš jako soukromá záležitost a možná si ji idealizuji, ale v mých představách se podobá spíš BDSM.
Kde se stala chyba?
Velikonoce se proměnily v ryze mužkou záležitost až v 19. století, byť k této změně neexistuje psaný důkaz. Možná nás o skutečnou zábavu připravili obrozenci, kteří se přirozeně zajímali o tradice, snažili se je obnovit, případně modifikovat. Nejsem si jistá, zda se jim to povedlo.
Obrázky tradičních Velikonoc, to jsou pak, alespoň pro mě, ilustrace Josefa Lady, který s oblibou zobrazoval mladé kluky či muže s pomlázkou honící ženy a dožadující se vajec, a to zřejmě i neozdobených.
A tak Velikonoce slavím mazancem a, pokud počasí dovolí, výletem. V pondělí pak zásadně neopouštím hranice hlavního města a v duchu jsem ráda, že tradice šlehání dívek pomlázkou v Praze téměř zanikla.