100 Code. Kde se ve Švédsku bere tolik pomatenců?

12/16/2017

Bylo to někdy na začátku adventu, seděla jsem s kamarádkou v jednom nejmenovaném kavárenském řetězci a labužnicky popíjela kávu bez kofeinu, byť je mi jasné, že pro některé podobný nápoj ztrácí jakýkoliv smysl.

Povídaly jsme si o seriálech a já zmínila ten poslední severský, který jsem právě zhlédla, totiž 100 Code. Moje kamarádka se podivila, jak jsou ty severské seriály drsné a děsivé a ten můj současný dokonce přirovnala ke knihám Stephena Kinga.

Při připomenutí si několika posledních severských seriálů, které jsem zhlédla, se neubráním otázce, kde se bere tolik děsivých nápadů v myšlenkách tamních scenáristů. Po seriálech jako Bron, Okkupert nebo nyní i 100 Code by mě obyčejný seriál už nezaujal, laťka je nastavená výš (a nebo také na děsivější úroveň, z níž není cesta zpátky).

A děj 100 Code (nebo také The Hundred Code)? Po švédských parcích se potulují psychicky narušení jedinci, šílenci a podivné existence napadající nicnetušící ženy, chodkyně, běžkyně. Do toho všeho přiletí do Stockholmu newyorský kriminalista Tommy Conley, kterého sem zavede starý nevyřešený případ. Ten, jak se ukazuje, může mít souvislost s řáděním poměrně sofistikovaně organizované skupiny. Její členové se seznamují na internetu, kde se nebojí vyjadřovat své zvrácené fantazie. A neváhají je také realizovat. Ve Švédsku případ vyšetřuje zkušený policista Mikael Eklund, a tak to Američan nemá jednoduché.

Seriál se rozjíždí pomalu, ale o to zajímavější je konec. Podezřelí se mění pomalu s každým dílem, případ se vyvíjí a stejně tak vztahy hlavních postav. Působivý je také příběh dcery policisty Mikaela Eklunda, která se nemůže vyrovnat se smrtí své matky a navíc se dá tajně dohromady s kolegou svého otce, který rozhodně nepatří mezi slušnou část místní policejní stanice.

Jak už jsem nastínila výše, konec zůstává otevřený, jako by se tvůrci připravovali na natáčení další série. S tou se ale už bohužel nepočítá. Roli Mikaela Eklunda totiž ztvárnil Michael Nyqvist, oblíbený švédský herec, který koncem června 2017 zemřel, podlehl rakovině plic. A najít náhradu za ve Švédsku tak známého herce? To by nešlo. A tak 100 Code zůstane jedním z posledních seriálů, v němž si Michael Nyqvist zahrál jednu z hlavních rolí.

No Comments

Rusko obsadilo Norsko. V seriálu Okkupert

07/9/2017

Budoucnost nepřinesla naší planetě nic dobrého, lidstvo je zmítáno klimatickou krizí. Norsko se proto rozhodlo změnit dosavadní směr. Dáme světu technologii, kterou budou využívat následující generace, tvrdí odhodlaně norský premiér, kterého vynesl do vládního křesla slib skoncovat s využíváním fosilních paliv. Svůj předvolební program splní a Norsko skutečně zastaví těžbu ropy a zemního plynu. Tak začíná poměrně odvážně natočený norský seriál Okkupert (Occupied, Okupace) z roku 2015.

Nemusíte být jasnovidci, abyste tušili, že reakce evropských států nejsou pozitivní. Představitelé Evropské unie protestují a Norsko musí počítat s tvrdými sankcemi. Pozastavení těžby se však nelíbí ani Rusům, kteří dostanou ropné vrty pod svou kontrolu. Bez jediného výstřelu.

Za všechno ne(může) Jo Nesbø

A aby se to všechno ještě trochu zkomplikovalo, scenáristé zasadili příběh do pomyslné budoucnosti, kdy Spojené státy už dávno nejsou členy NATO. Norsku nikdo nepomůže a tamním politikům nezbývá než lavírovat v diplomatických kličkách.

Mezi tvůrce seriálu patří také u nás známý spisovatel Jo Nesbø a za jedinou nelogičnost příběhu lze považovat zájem Ruska na norské ropě. Proč by Rusko mělo pomáhat evropským státům s nezbedným Norskem? Z dnešního pohledu se to zdá nelogické, v budoucnosti se ale může stát cokoliv.

Přesvědčivě jsou naopak vykresleny hlavní postavy. Chovali se Čechoslováci v srpnu 68 podobně? napadne vás při sledování. Někteří hrdinové věří či spíš doufají v optimistickou budoucnost a zachovávají klid, jiní na příchodu Rusů do Norska vydělávají, zatímco další protestují a upozorňují na přečiny, jichž se ruští okupanti dopouštějí (myslím, že v tomhle bodě se norská produkce drží raději při zemi).

S každým dalším dílem se stupňuje napětí, situace v zemi je nepřehlednější a mnozí hlavní hrdinové už zřejmě ani netuší, na čí straně je pravda. Viníci se hledají těžko a vyjednávání s Ruskem komplikuje partyzánská organizace Free Norway.

Okkupert, Lilyhammer, Mammon… A české seriály

Ministerského předsedu ztvárnil Henrik Mestad, známá tvář ze severské gangsterky Arme Riddere (Jackpot) nebo seriálu Lilyhammer. Jednu z hlavních postav si zahrál také Eldar Skar, který se objevil v seriálu Mammon.

Kdybychom porovnali českou a norskou produkci, bylo by to zvláštní srovnání. Česká televize představila v roce 2015 Doktora Martina, na ČSFD špatně hodnocenou kriminálku Místo zločinu Plzeň a na Českých lvech bodovala produkce HBO se seriálem Vladimíra Michálka nazvaným Mamon, který vychází z norské předlohy (ten jsem ještě neviděla a plánuji to napravit).

Česká historie i současnost je plná zajímavých témat a dalo by se podle ní inspirovat k natočení poutavějších a realističtějších příběhů než k vyčpělému vyprávění o špičkovém lékaři, který skončí ve vesnické ordinaci. Neobjevil se podobný motiv už v Nemocnici na kraji města? Ale možná jsem příliš kritická a měla bych víc sledovat iVysílání České televize (ano, televizor stále nemáme).

Politický thriller Okkupert bude mít druhou sérii, premiéra se zřejmě chystá na říjen 2017.

No Comments

Modus. Zajímavější titulek mě nenapadl

05/3/2017

Tento blog se pozvolna mění na soupis všech možných severských seriálů. Může za to souhra hned několika okolností: snažím se dohnat deficit švédštiny, který pociťuji poté, co jsem nechala kurzů ve Skandinávské jazykové škole, jaro je letos studené a na chození do přírody byla v uplynulých týdnech zima, kromě švédštiny cítím i deficit filmový a seriálový a do toho všeho mi IMDB doporučuje stále nové a nové seriály.

Švédský detektivní seriál Modus má za sebou teprve první osmidílnou řadu (druhou uvede TV4 na podzim 2017), ale už teď je jasné, že nabízí vše, co může divák od severské kriminálky čekat, tedy celospolečenský problém, romanci a nějaké to násilí.

Seriál sleduje život psycholožky Inger Johanne Vik, která pracovala pro FBI a vrací se do Švédska, aby mohla více času věnovat svým dětem (a aby ji manžel, s nímž se nedávno rozvedla, nezahrnoval výčitkami). Jedna z jejích dcer se však stane svědkyní vraždy, a to Inger Johanne zatáhne do spolupráce se švédskou kriminální policií a pohledným komisařem Ingvarem Nymanem.

Brutalita na prvním místě

O románek tu jde ale až na druhém místě. Hlavní je vyřešit případ sériového vraha, kterého přesvědčivě ztvárnil Rakušan Marek Oravec. Národnost tu nepřekáží, jeho postava totiž pochází ze Spojených států a během seriálu téměř nepromluví, případně jen anglicky.

Zatímco se scénářem si v případě postavy vraha Richarda Forrestera tvůrci seriálu hlavu nelámali, některé scény naopak ukázali brutálně (kam se hrabe Bron nebo Forbrydelsen). Brutalita je pak v protikladu s téměř poetickou kamerou, která zachytila zasněžené lesy, zamrzlá jezera, zimní Uppsalu (na kterou jsem s nostalgií zavzpomínala) a Stockholm. Kamera seriálu je vydařená, každý záběr by mohl být povedenou fotkou.

Seriál byl natočen podle knižní předlohy norské spisovatelky, právničky a mimo jiné také bývalé ministryně spravedlnosti Anne Holt.

Knihu jsem nečetla, ale seriálový příběh trochu klopýtá. Komisař chodí od mrtvole k mrtvole, občas se chová až komicky neschopně a naslouchá psycholožce, která se chová překvapivě neprofesionálně. Navíc neustále telefonuje s bývalým manželem, který není schopen rozumné domluvy. A do toho všeho pobíhá po Stockholmu a okolí psychopat s nožem.

Modus je tak či onak celkem povedený seriál a jsem zvědavá, jak si jeho tvůrci poradí s druhou sérií.

No Comments