Udržitelná móda je jen pro vyvolené, tvrdí Dominique Peclers

06/25/2018

Dominique Peclers je zosobněním francouzského paradoxu. Představuji si, jak celý život snídala neošizený máslový croissant a večeřela tříchodové menu, na němž nesměly chybět tučné sýry a foie gras. Každý den si nezapomněla nalít k jídlu sklenku vína a někdy třeba i digestif. Dnes je jí 85 let (vím, o věku se psát nemá, ale v tomto článku hraje svou roli) a vypadá neuvěřitelně svěže a žensky. Přijde mi, že snad na všech fotkách je oblečená v pruhovaném triku.

Příznivci minimalismu po tomto sdělení pravděpodobně zaplesali, ale Dominique se v rozpálené místnosti v Kotvě bez mrknutí oka všem přiznala, že kdysi bývala obětí módních trendů. Však je také sama určovala.

Jsme přehlceni informacemi o módě

Ve skutečnosti nevím o soukromém životě Dominique Peclers vůbec nic, ale na Slou Days, jejichž hlavním hostem byla, na mě zapůsobila přednáškou o módním průmyslu. Založila totiž Peclers Paris, jednu z prvních trendsettingových agentur na světě. Trendsettingová agentura tvoří vedle všech těch návrhářů, módních domů a časopisů další článek, který ovlivňuje, co bude většina lidí okolo nás v následujících letech nosit. Jenže, jak Dominique přiznala, doba se mění a informací o módě je někdy až příliš.

Když se po letech rozhodla jít do důchodu, nebavilo jí vysedávat na lavičce v parku a krmit holuby. Rozhodla se tedy pomoct značce Animamá vyrábějící udržitelným způsobem oděvy a módní bytové doplňky, převážně z vlny alpaky.

Dominique přiznala, že dnes už módními časopisy nelistuje. Udržitelnost pak považuje zatím za okrajovou záležitost těch, kteří si ji můžou dovolit. Při nákupu výrobku udržitelné produkce vaše peněženka totiž přece jen zapláče víc než při návštěvě řetězce.

Udržitelnost jako znak elitářství

Nemůžu se ubránit myšlence, že něco málo by vyřešil minimalistický životní přístup. Chápu ale také, že když vám včera začalo téct do bot a jen tak tak ze své mzdy zaplatíte nájem, koupíte si ty první boty, které vám sednou a jejich cena se pohybuje výši, kterou vaše peněženka unese. Minimalismus ani dlouhodobé plánování nejsou odpovědí na všechny životní situace.

Na udržitelný nákup pak potřebujete podle Dominique Peclers peníze nebo vzdělání, respektive přehled. Udržitelný přístup tak zůstává jen variantou pro vyvolené. Svým způsobem jde o elitářskou záležitost, ale není to lepší cesta než bezmyšlenkovité nakupování?

No Comments

Příběh skříně. O tom, jak funguje módní průmysl

03/31/2018

Když jsem byla dítě, dědila jsem oblečení po příbuzných. Mezi těmito oděvy byly často i roláky nebo neoblíbené kousavé svetry, které jako na potvoru vydržely roky bez sebemenší újmy. Zatímco dnes bych s tím, že by moje oblečení snad někdy mohly nosit moje děti, nepočítala.

Tuny oblečení diskutabilní kvality, které se k nám ročně dováží, sice snížily ceny, za které se můžeme relativně levně obléct, ale nízká cena je vyvážena jinými náklady, ať už devastací životního prostředí, otrockou prací nebo pouhým faktem, že spolu s oblečením se zahalujeme do chemického koktejlu, který nám nemusí svědčit.

A právě na to naráží koordinátorka mezinárodní kampaně Fashion Revolution v Česku Veronika Blabla Hubková hned na minimalistickém přebalu své nové knihy nazvané Příběh šatníku. Přemýšleli jste někdy, jak je možné vyrobit a prodat triko za tři stovky? ptá se.

Kniha je napsaná v přátelském duchu, takže po chvíli čtení získáte dojem, že si o módě povídáte s kamarádkou. Přátelský tón je v kontrastu s fakty, kterými vás autorka nezahltí, ale v každé kapitole najdete alespoň jedno faktické shrnutí nebo tabulku, ze které vás zamrazí.

Příběh skříně do každé kabelky

Veronika přímo nesleduje výrobní proces oděvů, ale navazuje na něj a věnuje se téměř všem aspektům, které výrobu fast fashion doprovázejí, tedy nízkým platům dělníků, používání chemikálií při výrobě, certifikátům a také například tomu, co se stane s oblečením, když ho vyhodíme do speciálního kontejneru.

Knížka je tenká, a tak se vám vejde do sebemenší kabelky, ať už jste ji nakoupili v jednom z mnoha řetězců nebo vám ji vyrobil řemeslník ze Žižkova.

Veronika Blabla si navíc sáhne do svědomí, když přiznává, že i ona někdy nakupuje v řetězcích, ale, jak dodává, důležité je nakupovat s rozmyslem a pořízené oblečení nosit co nejčastěji. Tím otázku udržitelné módy přibližuje těm, kteří se zatím o oděvní průmysl jako takový nezajímali, natož aby ho považovali za něco, co by našim životům mohlo škodit. A případně také těm, kteří považovali otázku udržitelné módy za elitářskou, protože kdo z nás má na to, aby si koupil kalhoty za tři tisíce? Možná vám vydrží delší dobu, ale jít do řetězce a koupit si podobné za čtvrtinu je pro peněženku méně bolestivá záležitost.

Co všechno je ještě v pořádku?

Nejreálnější se pro každého z nás jeví nakupovací minimalismus, jímž ušetříme peníze i čas strávený bezhlavým pobíháním po obchodech nebo ranními dilematy před otevřenou skříní. Na druhou stranu můžete získat dojem, že nakupování v řetězcích je vlastně v pořádku, když nakupujete málo a nakoupené oblečení nosíte až do roztrhání poslední nitky.

Příběh skříně doporučuji, kde můžu. Jde totiž, pokud se nepletu, o jedinou česky psanou knihu věnující se dopadům rychlé módy. Příběh skříně si můžete objednat on-line ;)

1 Comment

Forbrydelsen. Článek i o tom, proč Sarah Lund nosí svetry

04/29/2017

Dánský seriál Forbrydelsen (The Killing, Zločin) jsem začala sledovat před několika lety a skončila se závěrem první série. Přišly jiné seriály. Třeba Bron, o kterém jsem už také psala, Mammon nebo gangstersky vtipný Lilyhammer. Teď jsem se k němu vrátila. Znáte snad lepší způsob, jak trávit studené a deštivé jarní víkendy?

Hned na začátku musím zmínit svetry. Hlavní hrdinka Sarah Lund totiž obvykle nosí přiléhavé kalhoty nebo džíny, kozačky a svetry s norskými vzory. Kdyby byl hlavním hrdinou muž, zřejmě by toto téma nikdo neotevřel, ale v souvislosti se seriálem Forbrydelsen vždycky najdete alespoň krátkou zmínku o minimalistických kostýmech hlavní ženské postavy.

Jak kdesi prozradila kostymérka, vybrala tuto uniformu, aby ukázala, jak si Sarah Lund věří. Nemusí si zvyšovat sebevědomí vzhledem, protože jejím posláním je především vyřešit případy, ke kterým se dostane. Svou civilností se tak Sarah Lund stává postavou, se kterou se s klidem můžete ztotožnit.

Práce má někdy přednost

Sarah Lund je elitní kriminalistka, ale osobní život je spíš v troskách, nedaří se jí navázat uspokojivý partnerský vztah, se synem si nerozumí a na něj ani na svou matku nemá čas. Jak rodině vysvětlit, že práce má někdy přednost?

Už s prvním dílem seriálu plánuje Sarah skončit svou kariéru u kriminálky, chce se přestěhovat za přítelem do Švédska. Právě však pracuje na posledním případu a ten musí dotáhnout do konce. Paradoxně mu obětuje svůj osobní život.

Následující dvě série jsou koktejlem aktuálních problémů. Do druhé série přimíchal scenárista Islámský stát a působení dánských jednotek v Afghánistánu, ve třetí se pak dotýká problematiky propojení politiky a byznysu. A také mnohem detailněji ukazuje osobnost a soukromý život komisařky, což je od scenáristy příprava na potýrání věrného diváka.

Jak se tvůrci pomstili divákům

Během závěrečných scén se totiž Sarah Lund dostane do bezvýchodné situace, jako by se tvůrci rozhodli uštědřit divákovi poslední ránu z milosti. Děkujeme, že jsi to vydržel, ale konec musí být hodně realistický, mnuli si nejspíš ruce při psaní scénáře, v němž touha po moci ovládá postavy seriálu natolik, že převálcuje i otcovskou lásku.

Seriál Forbrydelsen se stal populárním nejen v Dánsku, ale také ve Velké Británii, kde ho odvysílala BBC. A nebyli by to Američané, kdyby nenatočili remake. The Killing vysílal nejprve kanál AMC, Netflix pak natočil ještě čtvrtou šestidílnou sérii.

No Comments