Konec Dopplera. A světa, tak jak ho známe

07/19/2018

Pamatujete si na přibližně rok starý článek o severských knihách vhodných pro čtení nejen v parných letních dnech? Tehdy jsem přečetla jedním dechem Dopplera a pustila se do druhého dílu s názvem Náklaďáky Volvo. A když jsem dočetla knihu o Dopplerově putování Švédskem, zjistila jsem, že vyjde třetí díl. Vlastně jsem na slibované pokračování po nějakém čase trochu zapomněla.

Možná i proto, že na čtení o osudech Dopplera musíte mít tu správnou náladu a sáhnout si trochu do svědomí. Nezatoužili jste se někdy chovat podobně jako on? A také jste někdy měli všeho dost a říkali si, že možná pracujete až příliš, že jste zřejmě přehnaně pilní, což nemusí věstit nic dobrého? Tyhle otázky píšu zrovna v den, kdy jsem četla článek o tom, jak je mezi mladými přepracovanost cool.

Slovo seminář ho sráželo do kolen

Vraťme se však k Dopplerovi, který se po dlouhých měsících strávených putováním po lesích s losem Bongem a výletu do Švédska vrací ve třetí knize zpět do Norska. Táhne ho to do Osla za rodinou. Něco se ovšem změnilo. Jeho manželka si našla nového partnera, kterého si oblíbily i děti.

Doppler vyčkává a postupně se dotyčného chytře zbaví. Teď by se měl hlavní hrdina trilogie dočkat šťastného konce, nenechte se však mýlit. Tohle je severská literatura, pro kterou by se hollywoodský konec nehodil. A tak Doppler i po návratu k rodině stále váhá a sice ho napadne, že by se mohl vrátit do své bývalé práce, ale není toho schopen.

Čtečka knih a v ní otevřená kniha Konec světa, tak jak ho známe

… nebyl na nové úkoly připravený. Jen z toho slova samotného se mu zvedal žaludek. Stejně tak ze slova projekt. A řízení podle cílů. Slovo seminář ho sráželo do kolen, ani ho nemusel vyslovovat nahlas, stačilo na něj jen pomyslet. Stejně to fungovalo s výrazy zpětná vazba a hodnocení. Nejhorší efekt však měla věta: Objasnit a přetlumočit vize a strategie. Ta mu způsobovala akutní záchvat migrény. Musel pak ulehnout na pohovku s mokrým hadrem na čele….

Je důležité, co Doppler prožil?

Spolu s opětovným setkáním Dopplera s civilizací vrací Erlend Loe svému hrdinovy do úst kritiku společnosti, jejího konzumního životního stylu se všemi módními bloggerkami, youtubery a sociálními sítěmi.

Pak se toho děje možná až příliš. Třetí kniha o Dopplerovi je totiž snad o všem. Najdete v ní porno, dávno zapomenuté norské recepty, které znovuobjevili dánští hipsteři i přípravy na konec světa. Možná si dělá Erlend Loe ze čtenářů legraci, možná si ji dělá sám ze sebe. A nebo jen chce, aby lidé četli i mezi řádky. S odstupem si myslím, že není tak důležité, co všechno Doppler zažije, ale samotné hledání.

Tajně jsem doufala v rozumné rozuzlení, jenže Erlend Loe se rozhodl s Dopplerem skoncovat jednoduše, bez zbytečných oklik a životních přelomů. Končí tak svět, jak ho známe. A to nejen proto, že konec knihy přece jen připomíná známá klišé.

No Comments

Příběh skříně. O tom, jak funguje módní průmysl

03/31/2018

Když jsem byla dítě, dědila jsem oblečení po příbuzných. Mezi těmito oděvy byly často i roláky nebo neoblíbené kousavé svetry, které jako na potvoru vydržely roky bez sebemenší újmy. Zatímco dnes bych s tím, že by moje oblečení snad někdy mohly nosit moje děti, nepočítala.

Tuny oblečení diskutabilní kvality, které se k nám ročně dováží, sice snížily ceny, za které se můžeme relativně levně obléct, ale nízká cena je vyvážena jinými náklady, ať už devastací životního prostředí, otrockou prací nebo pouhým faktem, že spolu s oblečením se zahalujeme do chemického koktejlu, který nám nemusí svědčit.

A právě na to naráží koordinátorka mezinárodní kampaně Fashion Revolution v Česku Veronika Blabla Hubková hned na minimalistickém přebalu své nové knihy nazvané Příběh šatníku. Přemýšleli jste někdy, jak je možné vyrobit a prodat triko za tři stovky? ptá se.

Kniha je napsaná v přátelském duchu, takže po chvíli čtení získáte dojem, že si o módě povídáte s kamarádkou. Přátelský tón je v kontrastu s fakty, kterými vás autorka nezahltí, ale v každé kapitole najdete alespoň jedno faktické shrnutí nebo tabulku, ze které vás zamrazí.

Příběh skříně do každé kabelky

Veronika přímo nesleduje výrobní proces oděvů, ale navazuje na něj a věnuje se téměř všem aspektům, které výrobu fast fashion doprovázejí, tedy nízkým platům dělníků, používání chemikálií při výrobě, certifikátům a také například tomu, co se stane s oblečením, když ho vyhodíme do speciálního kontejneru.

Knížka je tenká, a tak se vám vejde do sebemenší kabelky, ať už jste ji nakoupili v jednom z mnoha řetězců nebo vám ji vyrobil řemeslník ze Žižkova.

Veronika Blabla si navíc sáhne do svědomí, když přiznává, že i ona někdy nakupuje v řetězcích, ale, jak dodává, důležité je nakupovat s rozmyslem a pořízené oblečení nosit co nejčastěji. Tím otázku udržitelné módy přibližuje těm, kteří se zatím o oděvní průmysl jako takový nezajímali, natož aby ho považovali za něco, co by našim životům mohlo škodit. A případně také těm, kteří považovali otázku udržitelné módy za elitářskou, protože kdo z nás má na to, aby si koupil kalhoty za tři tisíce? Možná vám vydrží delší dobu, ale jít do řetězce a koupit si podobné za čtvrtinu je pro peněženku méně bolestivá záležitost.

Co všechno je ještě v pořádku?

Nejreálnější se pro každého z nás jeví nakupovací minimalismus, jímž ušetříme peníze i čas strávený bezhlavým pobíháním po obchodech nebo ranními dilematy před otevřenou skříní. Na druhou stranu můžete získat dojem, že nakupování v řetězcích je vlastně v pořádku, když nakupujete málo a nakoupené oblečení nosíte až do roztrhání poslední nitky.

Příběh skříně doporučuji, kde můžu. Jde totiž, pokud se nepletu, o jedinou česky psanou knihu věnující se dopadům rychlé módy. Příběh skříně si můžete objednat on-line ;)

1 Comment

Norské čtenářské léto: Naivní. Super a Doppler

08/11/2017

Zatím jsem nezjistila, jestli norský spisovatel Erlend Loe prodělal syndrom vyhoření, jeho knihy by tomu však nasvědčovaly (ale může samozřejmě jít jen o mou čtenářskou vztahovačnost). Kdybych měla tu možnost, zeptala bych se ho. Zatím mi nezbývá nic jiného než spekulovat.

Během léta jsem se začetla hned do tří bestsellerů zmíněného spisovatele. Prvním z nich je Naivní. Super, příběh o studentovi, který opustí školu, aby se na chvíli zastavil a nic nedělal.

Házet si míčem a zatloukat…

Hlavní hrdina bydlí v bytě svého bratra a uklidňuje se monotónními činnostmi, třeba házením si míčem nebo hraním si s primitivní zatloukačkou. Spíš než smysl života hledá hlavní hrdina motivaci. Co a proč by měl vlastně dělat v situaci, kdy jedinou úlevu nachází v hraní jednoduchých dětských her?

Erlend Loe přivádí své postavy do absurdních situací, pokládá jednoduché a na první pohled naivní otázky, které však v kontextu příběhu dávají smysl.

Ani v lese se neobešel bez čokolády

Tak tomu je i v novele Doppler. Stejnojmenná hlavní postava je otec dvou dětí, na něhož dolehne smrt v rodině i na první pohled dobře uspořádaný život. A tak se Doppler vydá do lesa, kde si postaví stan, ochočí losa a pojmenuje ho Bongo. Žije jako lovec a sběrač. Bylo by mu skvěle, kdyby nepotřeboval pravidelný přísun nízkotučného mléka, případně nedostal chuť na čokoládu Toblerone.

Kniha je napsaná svěžím vtipným tónem a popisuje člověka, který se chce odtrhnout od norské společnosti, nechce být pracovitým manželem, ale současně si uvědomuje, že je na některých vymoženostech současné společnosti závislý.

Letos vyšla v češtině i druhá kniha o Dopplerovi nazvaná Náklaďáky Volvo (Volvo Lastvagnar). Kromě toho, že Doppler v ní učiní jednu zásadní věc, totiž odejde hledat štěstí do Švédska, se setkává se dvěma švédskými seniory a zjišťuje, že i život v sousedním státu může být zneklidňující.

Náklaďáky Volvo pro mě postrádají trefnost předchozího dílu. Autor navíc vkládá do příběhu různé pomlky, ve kterých se přímo obrací na čtenáře, což mi sice přijde originální, ale občas také bohužel přehnané.

No Comments