Příběh skříně. O tom, jak funguje módní průmysl

31. 3. 2018

Když jsem byla dítě, dědila jsem oblečení po příbuzných. Mezi těmito oděvy byly často i roláky nebo neoblíbené kousavé svetry, které jako na potvoru vydržely roky bez sebemenší újmy. Zatímco dnes bych s tím, že by moje oblečení snad někdy mohly nosit moje děti, nepočítala.

Tuny oblečení diskutabilní kvality, které se k nám ročně dováží, sice snížily ceny, za které se můžeme relativně levně obléct, ale nízká cena je vyvážena jinými náklady, ať už devastací životního prostředí, otrockou prací nebo pouhým faktem, že spolu s oblečením se zahalujeme do chemického koktejlu, který nám nemusí svědčit.

A právě na to naráží koordinátorka mezinárodní kampaně Fashion Revolution v Česku Veronika Blabla Hubková hned na minimalistickém přebalu své nové knihy nazvané Příběh šatníku. Přemýšleli jste někdy, jak je možné vyrobit a prodat triko za tři stovky? ptá se.

Kniha je napsaná v přátelském duchu, takže po chvíli čtení získáte dojem, že si o módě povídáte s kamarádkou. Přátelský tón je v kontrastu s fakty, kterými vás autorka nezahltí, ale v každé kapitole najdete alespoň jedno faktické shrnutí nebo tabulku, ze které vás zamrazí.

Příběh skříně do každé kabelky

Veronika přímo nesleduje výrobní proces oděvů, ale navazuje na něj a věnuje se téměř všem aspektům, které výrobu fast fashion doprovázejí, tedy nízkým platům dělníků, používání chemikálií při výrobě, certifikátům a také například tomu, co se stane s oblečením, když ho vyhodíme do speciálního kontejneru.

Knížka je tenká, a tak se vám vejde do sebemenší kabelky, ať už jste ji nakoupili v jednom z mnoha řetězců nebo vám ji vyrobil řemeslník ze Žižkova.

Veronika Blabla si navíc sáhne do svědomí, když přiznává, že i ona někdy nakupuje v řetězcích, ale, jak dodává, důležité je nakupovat s rozmyslem a pořízené oblečení nosit co nejčastěji. Tím otázku udržitelné módy přibližuje těm, kteří se zatím o oděvní průmysl jako takový nezajímali, natož aby ho považovali za něco, co by našim životům mohlo škodit. A případně také těm, kteří považovali otázku udržitelné módy za elitářskou, protože kdo z nás má na to, aby si koupil kalhoty za tři tisíce? Možná vám vydrží delší dobu, ale jít do řetězce a koupit si podobné za čtvrtinu je pro peněženku méně bolestivá záležitost.

Co všechno je ještě v pořádku?

Nejreálnější se pro každého z nás jeví nakupovací minimalismus, jímž ušetříme peníze i čas strávený bezhlavým pobíháním po obchodech nebo ranními dilematy před otevřenou skříní. Na druhou stranu můžete získat dojem, že nakupování v řetězcích je vlastně v pořádku, když nakupujete málo a nakoupené oblečení nosíte až do roztrhání poslední nitky.

Příběh skříně doporučuji, kde můžu. Jde totiž, pokud se nepletu, o jedinou česky psanou knihu věnující se dopadům rychlé módy. Příběh skříně si můžete objednat on-line ;)

There is 1 comment in this article:

  1. 3. 04. 2018Tadeáš Plachý says:

    Bych klidně dal třeba za košili/kalhoty násobně víc peněz, kdybych věděl, že vydrží 20 let… U chlapů je to jednodušší, alespoň u mě, když kašlu na módní trendy :-D

Write a comment: