Praha–Prčice počtvrté. Proč jsem nestihla svatbu Harryho a Meghan?

30. 5. 2018

Třetí květnovou sobotu se ženil princ Harry s americkou herečkou Meghan Markle. Vybrali si nevděčný termín. Ve stejný den se totiž konal každoroční pochod Praha–Prčice, kterého jsem se rozhodla i počtvrté zúčastnit. Třeba to do obřadu stihneme, říkala jsem si tajně a raději si nepřipomínala, že svatba začíná okolo poledního.

Letos se v den pochodu nehrál žádný hokejový zápas, počasí vyšlo na první pohled nad očekávání dobře, a tak se do Prčice vydal rekordní počet lidí. Podobnou účast napočítali pořadatelé naposledy v roce 1983.

Dokulhat se do cíle

V půl osmé ráno jsme vyráželi z ospalého Benešova přes zámeckou zahradu a už tam se mi nešlo nejlépe. Řekla jsem si tedy, že to přece rozchodím. A tak vás letos nečekají řádky o správné výživě a pitném režimu, ale spíš o jedné velké bolesti při chůzi v parném počasí, které změnilo tuhle dlouhou procházku v potní lázeň.

Vybavuji si, že někde v první polovině pochodu jsme potkali kluka. Šel sám a v ruce držel bundu, která se pohupovala do taktu jeho kroků. O několik hodin později, téměř v samotném závěru jsem toho kluka viděla znovu. Houpání bundy se zpomalilo a kluk kulhal. Podobně jako já.

Asi v polovině trati totiž přišlo strmé klesání a v tu chvíli mě rozbolelo koleno. To přece rozchodím, řekla jsem si znovu a pokračovala v chůzi. Jenže postupně mi začaly překážet nejen kopce, ale i nerovný terén. Každé zatížení znamenalo další a další bodání v namoženém koleni.

Do Prčice! Z Benešova

Nakonec jsem ale přece jen došla do cíle. Pořadatelé letos nezvolili botičku v barvách trikolóry, jak jsem původně doufala a tipovala, ale prozaicky hnědou. Nakonec se alespoň můžu vítězoslavně bušit do prsou, že jsem byla mezi 282 pochodníky, kteří se vydali do Prčice z Benešova.

Výhled na pole a les

Pokud tudy plánujete vyrazit, věřte, že trasa je to nudná a poměrně nenáročná. Překvapilo mě, že vede často po asfaltkách a místních komunikacích, což z ní dělá ideální trasu pro lehké běžecké boty. Kopce nás také příliš nezdržovaly, v paměti si vybavím jen dvě táhlá stoupání úbočím a jedno prudké klesání.

Poslední etapa je pak částečně shodná z mojí oblíbenou trasou z Kosovy Hory.

Sejdeme se na ortopedii

V pondělí mě koleno pořád bolelo, a tak jsem zamířila k prvnímu ortopedovi, kterého jsem našla na internetu. České zdravotnictví umí vždycky překvapit. Byť jde o placenou službu, čas od času narazím na nepříjemnou sestru, která bez předešlého telefonického objednání odmítá komunikovat.

Vy jste šla o víkendu 44 kilometrů? Tak to se nedivte, že vás bolí koleno, dozvěděla jsem se od doktora poté, co mě preventivně poslal na rentgen a pak zkoumal, jestli mě koleno nebolí. Nevím, jestli se se mnou pokoušel špásovat, nebo to myslel vážně, ale možná mě jen nechtěl strašit. Přesto všechno jsem mu vděčná. Nepředepisoval mi drahé masti a nenabízel zázračné injekce. Takže za rok v Prčici na viděnou!

Comments are closed.