Jeden den, jedna zpráva o prezidentské kandidatuře. Ve filmu Mimořádná zpráva

13. 7. 2018

Dvě redakce, dvě různá média a jedno tajemství, které hodlají novináři odhalit, i když jim leckdy není přáno. Tak nějak by se v lehce bulvárním stylu dal popsat dokumentární snímek Tomáše Bojara s názvem Mimořádná zpráva (Breaking News).

Psal se začátek roku 2017 a mnozí komentátoři spekulovali, zda se bude Miloš Zeman opětovně ucházet o prezidentský úřad. Svou kandidaturu prezident neoznámil národu zcela otevřeně a veřejně na tiskové konferenci, nejdřív tuto informaci prozradil trochu utajeně v okruhu svých příznivců a přátel, které pozval začátkem března 2017 na Pražský hrad.

Tuhle informaci musíte mít

Dokumentarista Tomáš Bojar se tématu chopil a sledoval v rozhodující den dva týmy, totiž redakci Hospodářských novin a zpravodajství České televize.

Obě redakce pracují nezávisle na sobě, oživují své kontakty a snaží se zajistit si informace přímo ze setkání na Pražském hradě, kam novináři nebyli zváni. Výjimkou byla asi jen ČTK a také redaktor ČT Vladimír Keblúšek, kterému se podařilo dostat do sálu a propašovat techniku, pomocí které nahrál a odvysílal projev Miloše Zemana.

Důvod je zřejmý. Tak důležitou informaci, jakou je prezidentská kandidatura, jednoduše musíte mít a zveřejnit. Nad některými událostmi nemůžete mávnout rukou, protože jsou příliš zajímavé nebo důležité.

Jeden den skončil, předvolební maraton začal

Pro nezasvěceného diváka bude dokument zajímavým vhledem do práce novináře, newsroomu a zákulisí televizního vysílání. Během sledování snímku se možná pak zapomene pozastavit nad pracovní dobou, protože, jak ze snímku vyplývá, oba šéfredaktoři pracují od rána do pozdního večera, aby rozhodli jaké informace zveřejnit, respektive které z připravených článků poslat do tisku. Pokud však je vám novinářské prostředí trochu blízké, neobjevíte v dokumentu nic nového.

Tomáš Bojar dění nijak nekomentuje, neptá se a zřejmě často čerpá z pevně umístěných kamer v kancelářích jednotlivých redakcí. Přesto všechno se mu povede odvyprávět příběh o každodenní novinářské práci a zároveň o zprávě, která tak trochu předznamenávala předvolební dění.

No Comments

Lagom je nové hygge. Alespoň pro tentokrát

6. 7. 2018

Budu žít lagom. A hlavně tak pracovat, oznámil mi asi před rokem dvěma jeden můj známý ještě dřív, než to bylo populární. Tehdy byl na vzestupu dánský fenomén hygge, slovo označující celý životní styl.

Hygge je výraz pro pohodovou atmosféru, čas strávený s lidmi, které máte rádi, v útulném prostředí. Když se zjistilo, že Dánové patří mezi nejšťastnější národ na světě, začalo se zkoumat, jestli za to všechno nemůže právě ono magické hygge. Pulty knihkupectví zavalily knihy o tom, jak hygge prožívat, i když někteří autoři zřejmě nepochopili, že k hygge nepotřebujete ručně pletenou deku za 5 tisíc nebo stylový hrnek. A protože jsem vždycky ve všem módním pozadu, žádnou z knih o hygge nevlastním.

Hodně, nebo málo? Lagom!

Sousední Švédové používají v podobném významu slovo mysigt, což v překladu znamená útulný. Útulný však není jen byt či dům, ale i ta slastná chvíle, kdy v pátek přijdete domů z práce, uvaříte si kafe, otevřete sáček sladkostí a nohy si položíte na stůl. Přesně tenhle požitkářský okamžik může být pro mnoho z nás mysigt.

Rok se sešel s rokem a nakladatelství teď preferují švédský životní styl. O mysigt však nejde, teď je všechno lagom. Lagom znamená vyrovnanost, tak akorát, ani málo, ale ani příliš. Tohle slovo se může vztahovat k čemukoliv a popisuje životní styl stejně dobře jako hygge.

Švédové tvrdí Lagom är bäst! Nejlepší je vše tak akorát! A nebo také För mycket och för litet skämmer allt. To v doslovném překladu znamená Příliš mnoho nebo příliš málo všechno zkazí.

Lagom znamená být milý, ale ne příliš, být chytrý, ale ne vychytralý, v pátek vyrazit na pivo, ale nevypít 15 půllitrů a alespoň jednu zelenou na cestu. Takový způsob trávení pátečního večera by nebyl dostatečně lagom. A navíc by vás ve Švédsku vyšel pěkně draho.

Lagom je všechno. Kromě sladkostí a kafe

Podle logiky lagom bychom měli pracovat hodně, ale ne příliš. Pokud zůstanete v práci přesčas, neznačí to pracovitost, ale spíš fakt, že si neumíte organizovat čas a jednoznačně určit priority. Lagom je jíst dostatečně, ale vyhnout se přejídání. A taky třeba mít dostatek peněz, ale ne příliš.

Lagom přesně vystihuje můj pocit ze Švédska, kde je všechno tak akorát. Pokud se tedy nebavíme o kávě a sladkostech, protože v těchto dvou disciplínách se Švédové každoročně umísťují na předních žebříčcích.

Celý tenhle přístup ke světu vychází z protestantské morálky, částečně odpovídá minimalistickému přístupu k životu a ekologické orientaci severských zemí. Navíc je spojen s historií Švédska, která nebyla vždycky růžová.

Místo knihy o lagom si zkuste přečíst třeba populárně naučnou knihu Modern-Day Vikings: A Practical Guide to Interaction with the Swedes. I v ní píše autorka o lagom, ale zasazuje ho do kontextu. Čtení je to zábavné, ale bohužel nedostupné v českém překladu. Verze pro Kindle to jistí.

2 komentáře

Udržitelná móda je jen pro vyvolené, tvrdí Dominique Peclers

25. 6. 2018

Dominique Peclers je zosobněním francouzského paradoxu. Představuji si, jak celý život snídala neošizený máslový croissant a večeřela tříchodové menu, na němž nesměly chybět tučné sýry a foie gras. Každý den si nezapomněla nalít k jídlu sklenku vína a někdy třeba i digestif. Dnes je jí 85 let (vím, o věku se psát nemá, ale v tomto článku hraje svou roli) a vypadá neuvěřitelně svěže a žensky. Přijde mi, že snad na všech fotkách je oblečená v pruhovaném triku.

Příznivci minimalismu po tomto sdělení pravděpodobně zaplesali, ale Dominique se v rozpálené místnosti v Kotvě bez mrknutí oka všem přiznala, že kdysi bývala obětí módních trendů. Však je také sama určovala.

Jsme přehlceni informacemi o módě

Ve skutečnosti nevím o soukromém životě Dominique Peclers vůbec nic, ale na Slou Days, jejichž hlavním hostem byla, na mě zapůsobila přednáškou o módním průmyslu. Založila totiž Peclers Paris, jednu z prvních trendsettingových agentur na světě. Trendsettingová agentura tvoří vedle všech těch návrhářů, módních domů a časopisů další článek, který ovlivňuje, co bude většina lidí okolo nás v následujících letech nosit. Jenže, jak Dominique přiznala, doba se mění a informací o módě je někdy až příliš.

Když se po letech rozhodla jít do důchodu, nebavilo jí vysedávat na lavičce v parku a krmit holuby. Rozhodla se tedy pomoct značce Animamá vyrábějící udržitelným způsobem oděvy a módní bytové doplňky, převážně z vlny alpaky.

Dominique přiznala, že dnes už módními časopisy nelistuje. Udržitelnost pak považuje zatím za okrajovou záležitost těch, kteří si ji můžou dovolit. Při nákupu výrobku udržitelné produkce vaše peněženka totiž přece jen zapláče víc než při návštěvě řetězce.

Udržitelnost jako znak elitářství

Nemůžu se ubránit myšlence, že něco málo by vyřešil minimalistický životní přístup. Chápu ale také, že když vám včera začalo téct do bot a jen tak tak ze své mzdy zaplatíte nájem, koupíte si ty první boty, které vám sednou a jejich cena se pohybuje výši, kterou vaše peněženka unese. Minimalismus ani dlouhodobé plánování nejsou odpovědí na všechny životní situace.

Na udržitelný nákup pak potřebujete podle Dominique Peclers peníze nebo vzdělání, respektive přehled. Udržitelný přístup tak zůstává jen variantou pro vyvolené. Svým způsobem jde o elitářskou záležitost, ale není to lepší cesta než bezmyšlenkovité nakupování?

No Comments